Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 491/99

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti Č. V., zastoupeného JUDr. T. P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 1999, č. j. -14, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.

Ve svém návrhu, který Ústavní soud obdržel dne 20. 10. 1999, stěžovatel napadá v záhlaví usnesení označený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a tvrdí, že tento obecný soud svým rozsudkem, kterým potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu v Chrudimi, pozemkového referátu, ze dne 6. 8. 1998, č.j. 114/98, ve výroku, že stěžovatel není vlastníkem v rozhodnutí blíže specifikovaných nemovitostí, za které mu rovněž nepřísluší náhrada, porušil práva navrhovatele, zakotvená v , , y a d.

Navrhovatel uvádí, že oba státní orgány posoudily jeho případ pouze z formálních hledisek, bez snahy nalézt spravedlivé řešení, odpovídající smyslu a účelu , ve znění pozdějších předpisů, a to přesto, že shora citovaný zákon jim dává možnost zhodnotit právní nárok stěžovatele nejen ve smyslu ustanovení , ale též podle ustanovení cit. zákona o půdě. Takovým postupem, zejména Krajského soudu v Hradci Králové, nebyla podle názoru stěžovatele poskytnuta dostatečná ochrana jeho právům na vydání zabaveného majetku a obecný soud rovněž neprovedl odpovídající výklad zákona o půdě.

Z napadeného rozsudku krajského soudu Ústavní soud zjistil, že tento soud rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí Okresního úřadu v Chrudimi, pozemkového referátu tak, že správní rozhodnutí potvrdil. V tomto řízení se krajský soud omezil na zkoumání naplnění zákonných podmínek ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. V tomto směru konstatoval, že návrh stěžovatele na soudní rehabilitaci, podaný ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, nebyl úspěšný, neboť byl podán až po 15. únoru 1996, t. j. více než 2,5 roku po uplynutí poslední lhůty k podání návrhu podle zákona o soudních rehabilitacích. Marným uplynutím lhůty k uplatnění návrhu na soudní rehabilitaci tak došlo k prekluzi nároku ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů.

Navrhovatel v ústavní stížnosti poukazuje rovněž na skutečnost, že krajský soud v dané právní věci nepřihlédl k možnosti navrátit majetek s ohledem na znění ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, když podle jeho názoru právě výrok rozsudku Vojenského obvodového soudu v Prešově ze dne 13. 11. 1985, sp. zn. , jimž byl stěžovatel odsouzen za trestný čin zběhnutí do ciziny podle ustanovení tehdy platného trestního zákona a k trestu propadnutí majetku lze zahrnout pod pojem "akt politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody".

Vzhledem k tomu, že pravomocné soudní rozhodnutí Vojenského obvodového soudu v Prešově, jimž byl stěžovatel v r. 1985 odsouzen, nespadá do kategorie rozhodnutí, uvedených v , ve znění pozdějších předpisů, které je možné zrušit ze zákona, je předpokladem uplatnění návrhu ve smyslu zákona o půdě předchozí zrušení pravomocného soudního rozhodnutí o propadnutí majetku. Podmínky, za nichž bylo možné přezkumné řízení na návrh odsouzeného zahájit, stanoví zvláštní právní předpis v a násl. zákona o soudních rehabilitacích. K tomuto přezkumnému řízení však není příslušný soud v řízení o podaném opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu v rámci restitučního řízení.

Jestliže tedy nedošlo k předchozímu zrušení výroku o propadnutí majetku, ať již z jakýchkoli důvodů, je toto rozhodnutí pro všechny státní orgány v ČR i nadále závazné a krajský soud byl nucen v řízení vedeném pod sp. zn. je respektovat. Rozhodnutí napadené stěžovatelem proto neznamená v žádném směru porušení jim uvedených článkůy ad, neboť krajský soud nemůže výkladem překročit meze stanovené zákonem. Navracení majetku totiž neznamená libovolný postup státních orgánů, ale pouze takovou činnost, která je slučitelná se zákony a jinými právními předpisy, platnými na území tohoto státu. Opačný postup by znamenal porušení navrhovatelem citovaných článkůy ad.

Ústavní soud byl proto nucen stížnost jako zjevně neopodstatněnou ve smyslu ustanovení písm a) , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 2. února 2000