Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 548/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. P. E., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 1999, sp. zn.

, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 8. 1999, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 3. 11. 1999, které Ústavní soud obdržel dne 5. 11. 1999.

Svým návrhem ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 8. 1999, sp. zn.

, o prodloužení lhůty trvání vazby a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. , jímž byla zamítnuta stížnost proti tomuto usnesení.

Stěžovatel má za to, že shora uvedenými usneseními bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu ve smyslu ustanovení , 2 a 5 d, podle nichž lze vzít do vazby z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu a dále právo na soudní ochranu ve smyslu ustanovení a právo na právní pomoc před soudy podle d, jakož i práva na osobní svobodu a spravedlivý proces, obsažená v a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení shora citovaných základních práv vidí v tom, že v usnesení obecných soudů nebyly respektovány zásady spravedlivého procesu, soudy se nevypořádaly s argumentací stěžovatele a podmínkami vazby se ve vztahu k osobě stěžovatele zabývaly pouze formalisticky a nevěcně.

Při posuzování předmětné ústavní stížnosti vycházel Ústavní soud z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, jakož i výše uvedené usnesení o zamítnutí žádosti a napadené usnesení o prodloužení lhůty trvání vazby a dospěl k závěru, že z hlediska rozhodování obecných soudů z pohledu tvrzených porušení práv zakotvených v , 2 a 5, a d podle a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Z usnesení shora citovaného Vrchního soudu v Olomouci Ústavní soud zjistil, že vrchní soud postupoval při svém rozhodování podle ustanovení a 6 tr. řádu o vazebních lhůtách, když z důvodu možného zmaření dosažení účelu trestního řízení rozhodl o dalším trvání vazby stěžovatele do 31. 12. 1999 na základě návrhu předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci doručeného více než patnáct dnů před skončením trvání vazby. Ústavní soud konstatuje, že se nezabývá přehodnocováním existence či neexistence vazebního důvodu, neboť tato otázka je zpravidla řešena v působnosti obecných soudů, které vycházejí ze zjištění, vyplývajících z trestního spisu. Posláním Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y ČR). I když lze konstatovat pochybení vrchního soudu v otázce doručení usnesení o prodloužení lhůty trvání vazby obhájci obžalovaného den po uplynutí zákonné lhůty trvání vazby, nelze ještě tento nedostatek, jak shledal Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení, hodnotit jako porušení ústavních procesních principů, tj. práva obžalovaného na obhajobu. K namítanému porušení ústavních práv stěžovatele rovněž usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 1998, sp. zn. , o vrácení věci státnímu zástupci k došetření a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 1998, sp. zn. , kterým byla stížnost státního zástupce i obviněného zamítnuta, nutno konstatovat, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci muselo být doručeno stěžovateli nejpozději do konce měsíce října 1998, lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dnem 31. 12. 1998, avšak ústavní stížnost byla předána Ústavnímu soudu dne 5. 11. 1999. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti těmto usnesením tedy nebyla dodržena a Ústavní soud se jimi nemohl zabývat.

Vzhledem ke skutečnosti, že v řízení o podané ústavní stížnosti Ústavní soud nezjistil, že by při rozhodování obecných soudů došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele, musel považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.

Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 2000 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu