Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 644/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti J. T., zastoupeného JUDr. L. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 1999, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svým návrhem domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl zamítnut návrh na zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 20. 4. 1998, čj. FŘ-2836/1/98, jímž nebylo vyhověno odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmu fyzických osob č. 980000010 za rok 1994, vydanému Finančním úřadem v Praze - Modřanech dne 20. 1. 1998.

Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo, zaručené d, podle kterého lze daň a poplatky ukládat pouze na základě zákona, přičemž rozhodnutí o uložení daně musí být zákonem podloženo nejen hmotně, ale i procesně.

V odůvodnění ústavní stížnosti podrobně rozvádí, proč nesouhlasí s právními závěry finančních orgánů a soudů ohledně věcné stránky sporu, tj. zda náklady vzniklé při provozování taxislužby, které vykázal na dosažení příjmu při vyhledávání zákazníků (tzv. neplacené kilometry), jsou přiměřené dosaženým službám. Stěžovatel namítá, že finanční orgány postupovaly v rozporu se zákonem, když přistoupily k vyměření daňové povinnosti za pomoci pomůcek dle , neboť podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení nebyly s ohledem na to, že stěžovatel předložil finančnímu orgánu dostatečné důkazní prostředky na podporu skutečností vykázaných v daňovém řízení, splněny.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím městského soudu a dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutích konstatoval, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, a jakožto orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do pravomoci obecných soudů zasahovat pouze, pokud tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté d. Z ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR), který zahrnuje i zásadu volného hodnocení důkazů, pak vyplývá, že Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat dokazování provedené obecným soudem. Ústavní soud tedy neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí a jeho úkolem proto není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných obecnými zákony, pokud takové porušení současně neznamená i porušení základního práva nebo svobody, zaručeného ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Ústavní soud předesílá, že totožnou problematikou jak z hlediska skutkového, tak i z hlediska porušení základního ústavně zaručeného práva se již zabýval ve věci, vedené pod

sp. zn.

, týkající se téhož stěžovatele, přičemž od právních závěrů, vyslovených v těchto rozhodnutích, nemá důvod se odchylovat a na ně také odkazuje.

V daném případě Ústavní soud rovněž neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení namítaného základního práva. Obecným soudem byla odpovídajícím způsobem přezkoumána rozhodnutí finančních orgánů z hlediska posouzení, zda byly splněny zákonem stanovené podmínky pro vyměření daňové povinnosti podle dokazování či podle pomůcek, přičemž závěru soudu, že správce daně může stanovit daň podle pomůcek, pokud daňový subjekt neunese důkazní břemeno, nelze nic vytýkat.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil nic, co by nasvědčovalo porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, nezbylo než návrh ústavní stížnosti odmítnou podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2000

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj