Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 505/99

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. arch. M. T. a A. T., zastoupených JUDr. Š. R., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 1999, č.j. -66 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 12. 1998, č.j. -47,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 15. 10. 1999 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 1999, č.j. -66 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 12. 1998, č.j. -47, jimiž byla pravomocně zamítnuta žaloba stěžovatelů o zaplacení 224 413,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení v souvislosti se stavebními úpravami v domě vedlejšího účastníka, tj. žalovaného hlavního města Prahy, městské části Praha 4. Současně byl zamítnut návrh stěžovatelů na připuštění dovolání.

Stěžovatelé tvrdí, že napadenými rozsudky byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva zakotvená v a d ("Listina"). Uvedli, že se cítí být diskriminováni ve svých majetkových právech a že obecné soudy zneužily svého postavení, když rozhodly v jejich neprospěch. Nesouhlasí s právním názorem, že v jejich případě se nejedná o bezdůvodné obohacení. Uvedli, že jako nájemci bytu v domě, který původně vlastnicky náležel vedlejšímu účastníkovi, provedli přístavbu, kterou dokončili již za platnosti novelizovaného a po zrušení Předmětný dům zhodnotili a předpokládali, že toto zhodnocení konzumují užíváním bytu. Když pak změnou společenských poměrů v ČR vznikla možnost dům privatizovat, založili společnost B., s.r.o., která dům získala do vlastnictví. Soudy tuto společnost považovaly za právního nástupce vedlejšího účastníka s tím, že své nároky musí uplatňovat vůči této společnosti. S tímto názorem stěžovatelé nesouhlasí, neboť kupní cena zaplacená za dům uvedenou společností byla včetně jimi provedeného zhodnocení nemovitosti.

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatelé se v podané stížnosti vracejí k meritu věci a jejímu právnímu posouzení, přičemž obecným soudů vytýkají nesprávný právní názor. Odkázal na důvody napadeného rozsudku, jak jsou podrobně uvedeny v jeho odůvodnění, a navrhl, aby ústavní stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta. Současně na výzvu Ústavního soudu byl předložen spis Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. .

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim k ochraně jejich práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Jak vyplývá z napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, odvolací soud nevyhověl návrhu stěžovatelů na vyslovení přípustnosti dovolání, nicméně svým postupem stěžovatelé vytvořili stav, kdy mohli využít dovolání ve smyslu (obdobně viz usnesení , publikované pod č. 36 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 10).

Kromě toho Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelé nebyli zbaveni práva na soudní ochranu zakotveného v y, a že v jejich případě neshledal ani namítané porušení y, zaručujícího rovnost v právech dle y, stejně jako porušení y. Z tohoto pohledu by ústavní stížnost mohla být odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ust. zákona.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2000

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj