Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 607/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. J., zastoupeného advokátem JUDr. J. J., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky Liberec ze dne 1. 12. 1998, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky Liberec ze dne 1. 12. 1998, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. .

Obecné soudy ve svých rozhodnutích zamítly návrh stěžovatele, aby vedlejší účastník (tj. v předmětném sporu žalované Vojenské lesy a statky, s. p., o. z. M., dále jen "vedlejší účastník"), byl povinen vypořádat zbývající restituční nárok stěžovatele ve smyslu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatel namítal, že soudy nesprávně po právní stránce hodnotily nemovitost jako novostavbu, když se v daném případě jednalo o rekonstrukci stavby. Kritizoval nesprávná skutková zjištění obecných soudů a vytýkal také soudům nesprávnou aplikaci zákona.

Dle názoru stěžovatele soudy nepostupovaly zcela v souladu s ustanovením (dále jen ""), ve vztahu k ustanovení Stěžovatel zároveň uvedl, že při rozhodování ve věci se soudy obou stupňů opíraly v podstatě jen o znalecké závěry učiněné znalci.

V návaznosti na výše uvedené se stěžovatel domáhal ochrany svých základních práv a svobod, upravených v článku 11d.

Ústavní soud se musel nejprve, po formální stránce zabývat otázkou, zda stěžovatel uplatnil svou ústavní stížnost včas. Ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní soud proto stěžovatele vyzval, aby tuto zákonem stanovenou podmínku, týkající se včasného podání ústavní stížnosti, potvrdil. Stěžovatel následně uvedl, že po nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem využil možnost podat ve smyslu ust. dovolání proti citovanému rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR. Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 11. 4. 1999 toto dovolání odmítl. Teprve po obdržení tohoto usnesení podal stěžovatel, jak sám uvádí, svou ústavní stížnost.

Dovolání má charakter mimořádného opravného prostředku, jehož přípustnost je výslovně vymezena v příslušných ustanoveních Podle ustálené judikatury Ústavního soudu jen dovolání přípustné podle je posledním prostředkem soudní ochrany, jehož vyčerpáním je podmíněna přípustnost ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že dovolání bylo jako nepřípustné Nejvyšším soudem odmítnuto, pak ve smyslu ustanovení bylo posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. Pokud se stěžovatel rozhodl podat proti rozsudku krajského soudu dovolání k Nejvyššímu soudu a nebylo přitom zřejmé, zda je dovolání přípustné, měl vedle toho podat v zákonné lhůtě 60 dnů ústavní stížnost.

V návaznosti na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že se v daném případě jedná o návrh, který byl podán po lhůtě stanovené k jeho podání . Proto jej ve smyslu ustanovení mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 7. února 2000