Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 538/99

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěch Cepla a soudců JUDr. Antonína Procházky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti J. R., zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 6. 1999, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 26. 11. 1999 doručena ústavní stížnost ve lhůtě podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, směřující proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 6. 1999, j. -53, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 1999, čj. -62.

Napadenými rozhodnutími byl stěžovatel uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona. Toho se dle zjištění soudu dopustil tím, že ve Zlíně dne 6. 4. 1998 kolem 15,45 hod. a dále dne 19. 5. 1998 koleni 6,30 hod. řídil nákladní automobil, byl kontrolován hlídkou Policie ČR a tohoto jednání se dopustil přesto, že trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. , byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 223 trestního zákona a byl mu mimo jiné uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Za to mu byl podle § 171 odst. 1 trestního zákona uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 trestního zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 3. 1998, čj. -43, bylo rozhodnuto o tom, že stěžovatel je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998, v důsledku čehož mu byl prominut trest odnětí svobody s účinkem, že se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen. Stěžovatel se domníval, že amnestie se vztahuje i na trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců podle § 49 odst. l a § 50 odst. 1 trestního zákona a proto řidičský průkaz

1

neodevzdal a nadále motorová vozidla řídil. Stěžovatel se neztotožňuje se závěry, ke kterým dospěl odvolací soud a tvrdí, že obsahem amnestijního, rozhodnutí byl uveden v omyl. Napadenými rozhodnutími tak došlo dle tvrzení stěžovatele k porušení d (dále jen " "), nebot' státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, k porušení y, nebot' nikdo nesmí být stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon a k porušení y, nebot' jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest lze za jeho spáchání uložit.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Okresního soudu ve Zlíně a Krajského soudu v Brně a vyžádal si spis Okresního soudu ve Zlíně, sp. zn. .

Okresní soud ve Zlíně ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 19. 1. 2000 uvedl, že svůj právní názor na předmětnou trestní věc vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 7. 12. 1998, j. , kterým rozhodl o zproštění obžaloby stěžovatele z důvodu podle § 226 písm. b) trestního řádu. jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, dospěl po provedeném dokazování k závěru, že nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona, tedy zavinění obžalovaného ve smyslu jeho vědomí o vykonávaném trestu zákazu činnosti. Následné vyslovení viny stěžovatele rozsudkem ze dne 1. 6. 1999, j. -53, vyplynulo z vázanosti právním názorem vysloveným odvolacím soudem v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 1999, si). zn. . Závěrem Okresní soud ve Zlíně konstatuje, že dle jeho názoru je ústavní stížnost důvodná.

Krajský soud v Brně ve svém vyjádření ze dne 17. 12. 1999 uvedl, že rozhodl v senátě a na právním názoru, který ve věci zaujal, setrvává.

Ústavní soud po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a přiloženého spisu přezkoumal napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata ústavní stížnosti stěžovatele spočívá v nesouhlasu stěžovatele s právními závěry učiněnými soudy v napadených rozhodnutích.

V prvé řadě je třeba v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a že proto nepřehodnocuje závěry obecných soudů, pokud jimi nedošlo k porušení ústavních zákonů a mezinárodních smluv podle y ČR. Tento princip Ústavní soud respektoval i v posuzované věci. Postup v soudním řízení, zjišt'ování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu jsou tak záležitostí obecných soudů, které, jsou součástí soudní soustavy ve smyslu y ČR.

Ústavní soud konstatuje, že řízení před obecnými soudy proběhlo řádně a pečlivě, s uvážením všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a bylo vedeno způsobem zajišťujícím správný výsledek Stěžovatel byl odsouzen na základě zákonného rozhodnutí soudem a další šetření ve věci Ústavnímu soudu nepřísluší.

Podle odst.l písm. d) y ČR rozhoduje Ústavní soud proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. V daném případě takové porušení namítaných ústavně zaručených základních práv a svobod nebylo shledáno.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

Vojtěch Cepl

předseda senátu Ústavního soudu

V Brně dne 9. 2. 2000