Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 504/99

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha a Cepla a soudců JUDr. Antonína Procházky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti Ing. I. S., zastoupené JUDr. T. J., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 1999, čj. -100, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 1. 11. 1999 doručena ústavní stížnost ve lhůtě podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 1999, čj.11 Co 232/99-100, s tvrzením, že napadeným rozsudkem došlo k porušení , a Úmluvy o právech dítěte, a to tím, že soud neprovedl dostatečné prověření jemu předložených skutečností a nedostatečným prosouzením věci nebyla respektována odpovědnost státu, práva a povinnosti rodičů a zejména nebylo dostatečně uznáno právo dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní a sociální rozvoj. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že Městský soud v Praze svým přístupem k prověřování skutečností vztahujících se k dané věci, jejich posuzováním a způsobem jejich odůvodnění ve svém rozhodnutí nedostál povinnosti zajistit spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků a tím nebylo naplněno stěžovatelčino právo na spravedlivé projednání její záležitosti ve smyslu č. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z předložených příloh Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 18. 3. 1999, sp. zn. , rozhodl o úpravě poměrů a úpravě styku otce s nezletilým tak, že nezletilý T., byl svěřen do výchovy matky a otci uložena povinnost přispívat na výživu syna počínaje dnem 1. 4. 1999 částkou 7 000,- Kč měsíčně k rukám matky a částkou 2 500,- Kč měsíčně jako úspory, zabezpečující zejména budoucí vzdělání nezletilého, jeho další potřeby, související s jeho výchovou a zdravotním stavem na termínovaný účet, k němuž budou mít dispoziční právo pouze oba rodiče společně, a to počínaje 1. 4. 1999. Rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilým soud vyloučil k samostatnému projednání. Proti tomuto rozsudku podal otec odvolání na základě kterého Městský soud v Praze napadený rozsudek ve výrocích o výchově a výživě změnil tak, že

1

2

nezletilého pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřil do výchovy matky a otci uložil povinnost přispívat na výživu syna po dobu po rozvodu částkou 5 500,- Kč měsíčně, z toho 3 000,- Kč splatnými vždy každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky, počínaje právní mocí výroku o rozvodu manželství rodičů, a 2 500,- Kč na termínovaný účet, k němuž budou mít dispoziční právo oba rodiče.

Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení a spis Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. .

Městský sond v Praze ve svém vyjádření ze dne 12. 1. 2000 uvedl, že důvody rozhodnutí tohoto soudu jsou podrobně uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku a odkázal na toto odůvodnění. Městský soud v Praze vychází z názoru, že by soud ani neměl tyto důvody blíže rozvádět nebo je doplňovat, protože odůvodnění rozhodnutí má zásadně obsahovat vše, co bylo podkladem rozhodnutí. Pouze k námitce stěžovatelky o tom, že Městský soud v Praze neprovedl dostatečné úkony ke zjištění skutečného stavu věci, přestože byly jejím právním zástupcem vznášeny ohledně majetkových poměrů otce pochybnosti a o jejichž prověření byl soud požádán, podotýká, že stěžovatelka jako matka nezletilého ve zkoumané věci nepodávala odvolání a nezpochybňovala rozsah a správnost skutkových zjištění provedených soudem prvého stupně. Z nich též vycházel při svém rozhodnutí i Městský soud v Praze jako soud odvolací s tím, že tentýž skutkový stav pouze jinak posoudil. Závěrem Městský soud v Praze navrhl zamítnutí ústavní stížnosti pro nedůvodnost.

Vedlejší účastník řízení Ing. M. S. se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

Obvodní soud pro Prahu 4 ve sdělení ze dne 21. 12. 1999 uvedl, že žádaný spis, sp. zn. , nelze prozatím zaslat, nebot' ve věci je nařízeno ústní jednání u zdejšího soudu na 13. 1. 2000. Jedná se o úpravu styku otce s nezletilým, věc je komplikovaná a nelze vyloučit vypracování znaleckého posudku.

Po přezkoumání skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu dospěl ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je nucen konstatovat, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu jsou záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu y ČR. Je to v plném souladu s ústavním principem nezávislosti soudů ( y ČR, d).

Tato zásada má význam i pro otázku hodnocení důkazů provedených obecnými soudy v projednávané věci. Ústavní soud by mohl, vzhledem k zásadě přímosti dokazování, provedené důkazy hodnotit odchylně jen tehdy, jestliže by tyto důkazy provedl znovu. K tornu však v souzené věci nebyl důvod. Městský soud v Praze, jehož rozsudek je napaden ústavní stížností, věnoval předmětné věci náležitou pozornost, umožnil stěžovatelce uplatnit její ústavně zaručená základní procesní práva a provedl dokazování v souladu s ustanoveními .

Ústavní soud nesdílí názor navrhovatelky, že došlo rozhodnutím odvolacího soudu k porušení shora označených článků úmluvy o právech dítěte a úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Otázka posouzení návrhu na zvýšení výživného pro nezletilé dítě je věcí volné úvahy soudu odvislé od posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a

2

odůvodněných potřeb osoby k výživě oprávněné. Závěry Městského soudu v Praze nejsou v rozporu s ustanoveními § 85 a § 96 odst. 1 zákona o rodině.

Ústavní soud tedy neshledal žádné takové vybočení z ústavně zaručených práv stěžovatelky, které by odůvodňovalo výjimečný zásah Ústavního soudu do právního stavu,

který byl již zjednán pravomocným rozhodnutím obecného soudu.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, senát Ústavního soudu svým usnesením mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, je-li podaný návrh zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než stížnost odmítnout.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 9.2.2000

Vojtěch Cepl

předseda senátu Ústavního soudu

-11_