Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 584/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele S. D., zastoupeného ing. B. D., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 1999, sp. zn.

,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 24. 11. 1999, které došlo Ústavnímu soudu dne 26. 11. 1999.

V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 1999, sp. zn. , jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 25. 8. 1999, sp. zn. . Posledně jmenovaný soud zamítl žádost stěžovatele o přeřazení z věznice s dozorem do věznice s dohledem.

Stěžovatel je toho názoru, že shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Praze bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo obsažené v d, když okresní i krajský soud znovu posuzovaly, zda jeho zařazení do typu věznice je správné a přitom se měly při posuzování jeho žádosti zabývat pouze otázkami, jež pro přeřazení stanoví ustanovení trestního zákona. Namítá, že ustanovení 39a trestního zákona stanoví zařazení do určitého typu věznice, avšak není nikde upraveno, že by odsouzený musel celou dobu výkonu trestu odnětí svobody v něm absolvovat. Je toho názoru, že pro přeřazení splňoval požadavky kladené ustanovením a 6 a vedení věznice i státní zástupce jeho přeřazení doporučovali.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, aby zjistil, zda nebylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle y ČR je totiž hlavním posláním Ústavního soudu ochrana ústavnosti. Seznámil se s oběma usneseními obecných soudů, které zamítly přeřazení stěžovatele z věznice s dozorem do věznice s dohledem a dospěl k závěru, že k porušení práv zakotvených v d nedošlo. Ustanovení tohoto článku d chrání následující právo: "Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem".

Z usnesení Krajského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že tento soud postupoval při svém rozhodování v souladu s ustanovením § 39b odst. 2 trestního zákona o přeřazení do věznice jiného typu, podle kterého o přeřazení odsouzeného do věznice s mírnějším režimem rozhodne soud tehdy, jestliže chování odsouzeného a způsob, jakým plní své povinnosti, odůvodňují závěr, že přeřazení přispěje k dosažení účelu výkonu trestu. Krajský soud však v tomto případě dospěl k závěru v právě opačném smyslu a své stanovisko odůvodnil vyšší mírou narušenosti odsouzeného, která nezaručuje u odsouzeného splnění účelu výkonu trestu ve věznici s dohledem.

Ústavní soud konstatoval, že se nezabývá přehodnocováním důvodů, které vedly nebo nevedly k rozhodnutí soudů o přeřazení odsouzeného do mírnějšího režimu věznice, neboť tato otázka je zpravidla řešena v působnosti obecných soudů, které vycházejí ze zjištění, vyplývajících z trestního spisu a taková rozhodnutí jsou plně v jejich kompetenci. Při řízení o podané ústavní stížnosti Ústavní soud nezjistil, že by při rozhodování obecných soudů došlo k situaci, kdy by stěžovatel byl trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen, jak má na mysli ustanovení d, tedy že by došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele. Pokud soudy v tomto případě jen nepoužily svého oprávnění rozhodnout o přeřazení do věznice s mírnějším režimem, nešlo o zásah do ústavních práv stěžovatele. Ústavní soud proto musel považovat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný.

Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2000 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu