Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 448/99

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele J. D., zast. JUDr. F. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Přerově, sp. zn. 2 Zt 419/99 - 6 - Rot, ze dne 2. 7. 1999, a proti usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení Hranice, sp. zn. ORPR: 226/H - TČ/99, ze dne 20. 5. 1999, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 9. 1999, doplněnou dne 20. 12. 1999, napadl usnesení Okresního státního zastupitelství v Přerově, sp. zn. 2 Zt 419/99 - 6 - Rot, ze dne 2. 7. 1999, a usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení Hranice, sp. zn. ORPR: 226/H - TČ/99, ze dne 20. 5. 1999, s odůvodněním, že těmito akty bylo porušeno jeho právo zakotvené v , d a dále byl prý porušen a 4, a y.

Z obsahu obou napadených usnesení vyplývá, že dne 19. 3. 1999 oznámil stěžovatel na Obvodním oddělení Policie ČR Hranice, že dochází k páchání trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 a 2 trestního zákona a dalších trestných činů ze strany bratra stěžovatele L. D. v době od 26. 2. 1977 do současnosti, a to tím, že po odstranění oplocení v délce cca 50 m a hodnotě cca 500,- Kč, oddělující společnou komunikační přípojku, dvůr od přilehlé zahrady, vnikl bratr stěžovatele na jeho pozemek. Stěžovatel v oznámení tvrdil, že tímto jednáním dochází k ublížení na zdraví, omezení osobní svobody, omezení volného pohybu, k trestnému činu obecného ohrožení, k trestným činům proti lidskosti a k teroru. Policejní orgán na základě oznámení stěžovatele věc prošetřil a zjistil, že v oznamované věci nejde o podezření ze spáchání trestného činu a věc není na místě vyřídit jinak, než odložením podle § 159 odst. 1 trestního řádu. Dále bylo zjištěno, že oba bratři jsou spoluvlastníky dotčených nemovitostí, jedná se o ideální spoluvlastnictví a hranice podílů nejsou reálně rozděleny. Ve věci probíhá občanskoprávní spor u Okresního soudu v Přerově, který není dosud pravomocně ukončen. O stížnosti stěžovatele proti usnesení Policie ČR, Obvodního oddělení Hranice, poté rozhodlo Okresní státní zastupitelství v Přerově tak, že stížnost zamítlo pro její nedůvodnost.

Po zhodnocení právního stavu věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Přijímání a prověřování trestních oznámení upravuje trestní řád v ustanovení § 158 a násl. Dojde-li státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán k závěru, že ve věci nejde o podezření z trestného činu, věc usnesením odloží, jestliže není na místě vyřídit věc jinak (§ 159 odst. 1 trestního řádu). Usnesení o odložení věci se doručuje poškozenému, který může proti usnesení podat stížnost (§ 159 odst. 5 trestního řádu). Při prověřování trestních oznámení postupují orgány činné v trestním řízení podle zásady oficiality (§ 2 odst. 4 trestního řádu). To znamená, že orgány činné v trestním řízení musí z vlastní iniciativy učinit všechna potřebná opatření k odhalení trestných činů a zjištění jejich pachatelů (§ 158 odst. 2 trestního řádu). V dané věci postupovaly orgány činné v trestním řízení podle zákonných ustanovení trestního řádu, stěžovatel měl možnost podat jako poškozený proti jejich rozhodnutí stížnost, jež byla rovněž vyřízena v souladu se zákonem. Z okolností případu nevyplývá, že by orgány činné v trestním řízení v neprospěch stěžovatele porušily některá ustanoveníd neboy ČR.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud dovodil, že k namítaným porušením práv stěžovatele ze strany orgánů činných v trestním řízení nedošlo a proto byla jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 31. ledna 2000

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

předseda I. senátu Ústavního soudu