Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 556/99

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti České společnosti elektroniků, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. července 1999, sp. zn. , ve spojení s usnesením Okresního soudu Plzeň - město z 18. května 1999, sp. zn. , za účasti a vedlejšího účastenství České Kooperativy, pojišťovny, a.s. (nyní Kooperativa, pojišťovna, a.s.),

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 11. listopadu 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, ve lhůtě dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), kterou stěžovatelka napadla shora uvedené usnesení okresního soudu, kterým jí bylo nařízeno předběžné opatření nenakládat s nemovitostmi definovanými v usnesení. Toto usnesení bylo změněno usnesením odvolacího soudu, kterým bylo stěžovatelce zakázáno jakkoliv převádět vlastnické právo, zdržet se jeho omezování či zatěžování, zejména zřízením zástavního práva a věcného břemene.

V uvedených usneseních shledává stěžovatelka porušení svých zaručených práv, zejména dle , a d (dále jen ""), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikováno pod č. 209/1992 Sb.), a y ČR.

Stěžovatelka vytýká obecným soudům, že si jasně nevymezily ustanovení, dle kterého je předběžné opatření nařízeno. Uvádí, že z argumentace není jasné, zda se jedná o předběžné opatření dle ustanovení a násl. (dále jen ""), před zahájením řízení, či ve smyslu , jako úprava poměru po zahájení řízení ve věci. Další procesní pochybení shledává stěžovatelka v tom, že obecné soudy obou stupňů rozhodly o jiném znění petitu, než jaký byl vedlejším účastníkem navržen. Návrhy změn petitu, kterých se vedlejší účastnice domáhala, nebyly stěžovatelce doručeny a tím jí nebylo umožněno vyjádřit se. O přípustnosti změny pak nebylo ani soudem rozhodnuto. Jako nejzávažnější zásah vidí stěžovatelka skutečnost, že v usneseních není výslovně uveden okamžik, ke kterému toto předběžné opatření zaniká. V tom shledává nepřípustné omezení svých práv v rozporu s y.

Dále stěžovatelka namítá nepředvídatelnost rozhodnutí obecných soudů, když Okresní soud v Děčíně obdobný návrh mezi týmiž účastníky zamítl (sp. zn. ) a soud odvolací toto rozhodnutí potvrdil (sp. zn. ). Odlišnost v postupu neposkytuje stěžovatelce právní jistotu a je pro ni překvapivá. Zároveň poukazuje na nepřiměřenost napadených rozhodnutí.

K ústavní stížnosti se vyjádřila za účastníka - Krajský soud v Plzni - předsedkyně senátu 14 Co, která zdůraznila, že žádná základní práva stěžovatelky porušena nebyla. Soud postupoval dle příslušných ustanovení , části druhé a dle , a projednání věci proběhlo v souladu s lit. c) bez nařízení jednání. Ve věci dále odkazuje na napadené usnesení odvolacího soudu a k vyjádření je přiložen ještě stejnopis usnesení sp. zn. , kterým odvolací soud rozhodl ještě před vynesením napadeného usnesení.

Vedlejší účastnice, se k ústavní stížnosti vyjádřila prostřednictvím svého právního zástupce, který nejprve konstatoval zkušenosti se stěžovatelkou.

Vyjadřuje se k jednotlivým částem stížnosti, kdy polemizuje se závěry stěžovatelky v tvrzené právní nejistotě, která je v příkrém rozporu se skutečným stavem věci, kdy se vedlejší účastnice domáhá svých práv pomocí předběžných opatření. Dále uvádí, že petit předběžného opatření, tak jak o něm rozhodl odvolací soud, je zcela shodný s původním návrhem, který byl jen upřesněn na základě výzvy soudu. K námitce neurčitosti doby, po kterou je předběžné opatření platné, odkazuje na odůvodnění usnesení a na ustanovení K námitce nepříslušnosti nalézacího soudu rozhodovat o předběžném opatření zaslala vedlejší účastnice kopii usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 1997, sp. zn. , potvrzující usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 o postoupení věci Okresnímu soudu Plzeň - město. Dále se ve vyjádření uvádí, že nemá-li stěžovatelka úmysl disponovat s nemovitostmi, jichž se předběžné opatření týká, není důvod pro napadání předběžného opatření. K rozhodnutí Okresního soudu v Děčíně a Krajského soudu v Ústí nad Labem, má vedlejší účastnice názor přesně opačný. Ke stěžovatelkou tvrzené vlastní nemajetnosti a nepřiměřenosti postupu soudů dokládá vedlejší účastnice výpisy z katastru nemovitostí opak a tedy oprávněnost postupu soudů. Na závěr vyjádření poukazuje vedlejší účastnice na jednání se stěžovatelkou o uzavření mimosoudního smíru, kdy v průběhu doby, kdy tato jednání probíhala byla stěžovatelkou podána ústavní stížnost a zároveň i dovolání.

Ústavní soud po prostudování dostupných podkladů i vyjádření účastníka a vedlejšího účastnice dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Ústavní soud se důkladně zabýval shromážděním podkladů, neshledal však, že by napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do práv stěžovatelky způsobem, který sama v ústavní stížnosti uvádí. Ústavní soud ve své judikatuře, která je obecně dostupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy.

ve svém ustanovení poskytuje dostatečnou ochranu strany dotčené předběžným opatřením. Vzhledem ke skutečnosti, že předběžné opatření má toliko mezitímní charakter, je podání ústavní stížnosti předčasné. Řízení ve věci samé pokračuje před obecným soudem a po jeho skončení pravomocným rozhodnutím a po vyčerpání všech procesních prostředků, které k ochraně práva poskytuje, teprve by mohlo podání ústavní stížnosti přicházet v úvahu.

Pokud jde o napadené usnesení, jedná se o rozhodnutí procesní povahy, u kterého lze sice připustit, že do jisté míry mění pozici stěžovatelky, nejsou však ještě dotčena její hmotněprávní oprávnění či povinnosti, natož pak právau zaručená. K takovému zásahu může dojít až rozhodnutím ve věci samé, proti kterému je právo na soudní ochranu zaručeno. Za daného stavu věcí nelze proto považovat ústavní stížnost za opodstatněný a adekvátní prostředek ochrany práv stěžovatelky.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti, Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nutné odmítnout, a to podle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona, jako zjevně neopodstatněnou.

V Brně dne 31. ledna 2000

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

JUDr. Vladimír Čermák předseda senátu