Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 11/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného JUDr. J. P., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 1999, čj. - 29,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ve svém návrhu ústavní stížnosti napadl výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byly zamítnuty jeho návrhy na přezkoumání rozhodnutí finančních orgánů ve věci daňového penále z nedoplatku daně z přidané hodnoty. V odůvodnění návrhu ústavní stížnosti stěžovatel kromě vlastní interpretace daňových předpisů vesměs opakuje argumentaci, kterou již uplatnil v průběhu soudního řízení a se kterou se, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, soud odpovídajícím způsobem vypořádal. Domnívá se, že byla porušena jeho práva, vyplývající z ustanovení d a Úmluvy o ochraně základních práv a svobod. Závěrem stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku a předcházejících rozhodnutí finančních orgánů, jakož i zrušení ustanovení , o dani z přidané hodnoty, konkrétně ustanovení, které bylo provedeno při novelizaci citovaného zákona , příloha č. 2, položka 60.22, týkající se taxislužby.

Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a po prostudování spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh není důvodný.

Především je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných obyčejnými zákony, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody, zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Co se týče namítaného porušení práva stěžovatele podle d, které však stěžovatel blíže nespecifikuje, může se dotýkat předmětné věci především odst. 5, který stanoví, že daně mohou být ukládány na základě zákona. To znamená, že i způsob jejich výpočtu, vybírání, sankcí z prodlení atp. upravuje zákon. Jestliže je tedy příslušná daň (hmotná stránka), i způsob jejího vyměření a vybírání (procesní stránka), stanovena zákonem, jde o úpravu provedenou způsobem ústavním. Tak Ústavní soud rozhodl již v případě nálezu uveřejněného pod č. 130/1996 Sb.d pro zákonodárce v tom směru nestanoví žádná další omezení.

Ústavní soud tedy neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí v této oblasti, to přísluší obecným soudům, pokud tím není porušeno nějaké další ústavně zaručené základní právo. Tak tomu v daném případě nebylo a daňové penále z nedoplatku daně z přidané hodnoty je jen důsledkem procesního postupu, jak vymáhat nedoplatky daně z přidané hodnoty, který je hmotněprávně upraven , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o údajné porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, stěžovatel žádné bližší údaje ke svému tvrzení neuvádí.

Ústavní soud se přitom nezabýval polemikou s jinými názory blíže nedoloženými, resp. s vlastní interpretací stěžovatele u jednotlivých právních předpisů, jež tvoří podstatnou část odůvodnění ústavní stížnosti. Ústavní soud rovněž neposuzuje z obecného pohledu údajná nesprávná posouzení orgánů či soudů k určité problematice, neboť ústavní stížnost nemá charakter actio popularis a zkoumá jen otázky eventuálního porušení ústavně zaručených práv v konkrétní věci. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, je především samostatnou záležitostí obecných soudů.

Rozsah práva na spravedlivý proces z obecného pohledu, jak jej má na mysli d, případně Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé právní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Ústavní soud v daném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že by byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, a proto nezbylo než návrh ústavní stížnosti považovat za zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Protože byla ústavní stížnost odmítnuta, Ústavní soud se nezabýval návrhem na zrušení části ustanovení , o dani z přidané hodnoty, ve znění novely provedené , příloha č. 2, položka 60.22, protože takový návrh sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti (srov.

sp. zn.

Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, str. 351 a násl.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2000 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu