Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 459/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti N. B., zastoupeného JUDr. J. K., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23.6.1999, č.j. -42, a proti rozhodnutí Okresního úřadu v Opavě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 11.5.1999, č.j. OPÚ/1895/92-UM/2,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností (posléze doplněnou) domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23.6.1999, č.j. -42, a rozhodnutí Okresního úřadu v Opavě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 11.5.1999, č.j. OPÚ/1895/92-UM/2. Napadenými rozhodnutí byla, podle jeho názoru, porušena základní práva a svobody zaručené stěžovateli u ČR a zejména v a v , dále d a a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod. Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím, ze dne 11.5.1999, č.j. OPÚ/1895/92-UM/2, neschválil OkÚ v Opavě dohodu o vydání souboru nemovitostí v kat. úz. R. Základem odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo zjištění, že původní vlastník nemovitostí A. B. nesplňuje podmínku oprávněné osoby podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a proto nemůže být oprávněnou osobou ani stěžovatel. Proti rozhodnutí podal stěžovatel opravný prostředek, na jehož základě Městský soud v Praze rozsudkem napadené rozhodnutí potvrdil a věc vrátil k rozhodnutí o vlastnictví. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že ze znění zákona o půdě nelze dovodit , že by dědic ze závěti byl oprávněnou osobou pouze tehdy, pokud zemřelý původní vlastník byl státním občanem ČSFR, resp. ČR, avšak shledal, že stěžovatel není oprávněnou osobou podle a b) zákona o půdě.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Stěžovatel podává ústavní stížnost proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze, jímž soud v rámci tzv. správního soudnictví potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu v Opavě o neschválení dohody o vydání nemovitostí uzavřené dne 2.11.1993 mezi obcí R. a stěžovatelem. V souladu se zákonnou úpravou zemědělských restitucí současně

Městský soud v Praze rozhodl o vrácení věci k rozhodnutí o vlastnictví. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přitom nepřípustnost návrhu je jedním z důvodů vedoucích k jeho odmítnutí. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby Ústavní soud v úvodní fázi řízení o ústavní stížnost zabýval otázkou, zda se nevyskytují důvody, které by vedly k odmítnutí návrhu. V posuzované věci Ústavní soud shledal, že zákonná úprava zemědělských restitucí v zákoně o půdě obsahuje specifickou konstrukci pro případ, že bude pravomocně zamítnut návrh na schválení dohody o vydání nemovitostí (viz zákona o půdě). V takových případech nelze příslušná rozhodnutí klasifikovat jako typická rozhodnutí ve věci, když po něm bude následovat rozhodnutí o vlastnictví podle zákona o půdě. Také proti tomuto rozhodnutí může stěžovatel uplatnit příslušné právní instrumenty určené k ochraně jeho práv, včetně možnosti domoci se soudní ochrany na základě podaného opravného prostředku ( zákona o půdě). Za této situace musí Ústavní soud konstatovat, že stěžovatelem napadený rozsudek a napadené rozhodnutí správního orgánu nejsou konečným rozhodnutím v jeho restituční záležitosti.

Z uvedených důvodů Ústavní soudu podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako nepřípustní odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně, dne 12.1.2000

JUDr. Ivana Janů

soudce zpravodaj