Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 485/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 13. ledna 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti 1) F. M., 2) L. P., a 3) M.K., zastoupených JUDr. K. S., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. července 1999, č. j. -13, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem, podaným 30. září 1999, se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -13, kterým dne 14. července 1999 označený soud zastavil řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 5. ledna 1999, č. j. 18/99-1000, s tím, že toto rozhodnutí je ze soudního přezkumu vyloučeno. Vyslovili přesvědčení, že postupem soudu došlo k porušení , 36 a 38 d, , odst. 3 a y, jakož i odst. l Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, a čl. l Dodatkového protokolu citované Úmluvy. Úkony ministra v předmětné věci označili za jednání, které je v rozporu s a jeho rozhodnutí za akt, působící účastníkům závažné důsledky hmotněprávní. Proto se neztotožňují s usnesením Vrchního soudu v Praze, ve kterém je konstatováno, že žalobou napadené rozhodnutí má procesní povahu a je tedy ze soudního přezkumu vyloučeno. Poukázali na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

s tím, že jeho obsah by měl být respektován.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [ , , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. , vyžádaného Ústavním soudem, nebyl shledán zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají. Krajský soud v Ústí nad Labem se v rozsudku a jeho odůvodnění vypořádal s odvolacími námitkami, konstatoval nesprávnosti v postupu soudu I. stupně, a k důkazům, jejichž provádění trpělo vadami, ve svém rozhodnutí nepřihlédl. Rozsudkem rozhodl v souladu s § 259 odst. 3 tr. řádu, ve výroku o vrácení věci (vztahující se k § 73 odst. l písm. c) tr. zákona) soudu I. stupně k projednání a rozhodnutí se opírá o § 259 odst. 1 tr. řádu.

Pro výše uvedená zjištění, byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, pokud směřuje proti výroku odvolacího soudu, jímž byla věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, pak návrhem nepřípustným. V souladu s a s , ve znění pozdějších předpisů, bylo proto rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2000