Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 576/99

Ústavní soud rozhodl dne 3. ledna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti 1) J. V., 2) B. S., obou zastoupených JUDr. F. P., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 1999, čj. -51,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze stěžovatelky uvádějí, že tím, že tento soud jako soud odvolací se věcí nezabýval a meritorně jej neřešil, odepřel stěžovatelkám právo zakotvené v d. Z těchto, jakož i dalších, důvodů se proto domáhají zrušení napadeného rozhodnutí.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 Ústavní soud zjistil, že návrhem došlým tomuto soudu dne 2. 4. 1996 domáhala se stěžovatelka J. V., a po připuštění vstupu do řízení i stěžovatelka B. S., vydání rozsudku, jímž by žalovanému J. Z. byla uložena povinnost složit do soudní úschovy jako úhradu dluhu vůči zůstavitelce F. Z., zemřelé dne 2. 3. 1974, částku 12 000,-- Kč s přísl., a to s odůvodněním, že teprve po projednání dědictví bylo zjištěno, že ještě za života stěžovatelek si žalovaný od jejich matky vypůjčil uvedenou částku. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 4. 3. 1999, čj. -39, žalobě vyhověl, k odvolání žalovaného rozhodl však Městský soud v Praze napadeným rozsudkem tak, že žalobu zamítl. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že z podnětu dědiců mělo být vyvoláno dodatečné projednání dědictví ve smyslu ustanovení , přičemž v případě, že by přes návrh dědiců se tak nestalo, bylo by možno žalovat na určení, že žalovaný dlužil zůstavitelce ke dni její smrti částku 12 000,-- Kč. Předmětná žaloba na plnění není tedy na místě, neboť stěžovatelky k takové žalobě nejsou aktivně legitimovány.

Podle ustanovení , objeví-li se po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno, nějaký zůstavitelův majetek, popř. i dluh, provede soud o tomto majetku řízení o dědictví. Jestliže tedy za situace, kdy i podle tvrzení stěžovatelek se v řízení o dědictví po jejich matce další majetek objevil, a to pohledávka ve výši 12 000,-- Kč, potom z ústavně právního hlediska lze již konstatovaným závěrům krajského soudu, v nichž se poukazuje na nevyhnutelnost aplikace citovaného ustanovení i v projednávané věci, stěží cokoli vytknout. Poukazují-li pak stěžovatelky na riziko námitky promlčení, jde o otázku, která v řízení před obecnými soudy nebyla vůbec zkoumána, a proto ani Ústavní soud k ní nemůže zaujmout jakékoli stanovisko, a to navíc za situace, kdy není vůbec zjevné, zda případně jde či nejde o uznané právo ve smyslu ustanovení spojené s odlišnou, než obecnou, délkou promlčecí doby.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 3. ledna 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu