Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
33273.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 587/99
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. T. S., zastoupeného JUDr. L. D., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 9. 1999, sp. zn. 10 Ca 190/99 ,
takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ve svém návrhu ústavní stížnosti napadá výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 10. 6. 1998. Tímto rozhodnutím mu byla dodatečně stanovena a vyměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 1994 za použití pomůcek podle § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků. V dané věci stěžovatel toliko polemizuje s výkladem a právními názory soudu a opakuje argumentaci již uplatněnou v průběhu řízení, zvláště pak u krajského soudu, se kterou se však - jak vyplývá z odůvodnění rozsudku - soud, zejména pokud jde o § 31 uvedeného zákona, řádně vypořádal.
Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem není ani zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva a svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republik y.
Stěžovatel vyjadřuje ve svém návrhu ústavní stížnosti názor, že napadeným rozsudkem byla porušena jeho ústavní práva, uvedená v čl. 1 , čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d. Má za to, že nebyly splněny podmínky výše zmíněného zákona o správě daní a poplatků pro stanovení daně dle pomůcek, takže byl porušen čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobo d. Domnívá se dále, že ustanovení § 31 odst. 5 uvedeného zákona postrádá kritérium přiměřenosti pro stanovení daně obdobným způsobem a porušuje tak zásadu rovnosti práv vyplývajících z čl. 1 Listiny základních práv a svobo d. K námitce porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d své důvody nerozvádí.
Ústavní soud v daném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, jak byla uvedena v návrhu ústavní stížnosti a týkala se čl. 1 a čl. 11 odst. 5 . Vyplývá to i z úlohy a postavení Ústavního soudu, jak bylo výše uvedeno ve druhém odstavci tohoto odůvodnění. Pokud jde o čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d, je třeba si uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Jak z výše uvedeného vyplývá, Ústavní soud neshledal namítané porušení ústavně zaručených práv a musel ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Stěžovatel svůj návrh ústavní stížnosti spojil s návrhem na zrušení § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb. Protože návrh ústavní stížnosti byl Ústavním soudem odmítnut, nemohl být návrh na zrušení napadeného ustanovení zákona projednáván, protože takový návrh je závislý na osudu ústavní stížnosti, z níž vychází.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2000 JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu