Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 180/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti S. Z. a J. Z., obou zastoupených JUDr. J. H., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 1998, čj. - 20, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, čj. - 9,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 16. 4. 1998, došlou Ústavnímu soudu dne

17. 4. 1998, stěžovatelé napadají v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 1998, čj. - 20, kterým bylo zastaveno řízení o podání označeném jako "odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, čj. - 9", jímž bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu podle ustanovení , o soudních poplatcích, z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě stanovené výzvou soudu, která byla navrhovatelům - stěžovatelům doručena dne 23. 6. 1997.

Stěžovatelé mají za to, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu principů zakotvených v hlavě páté d, jakož i zásady Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Poučení Krajského soudu v Brně ohledně toho, že proti jeho usnesení nejsou podle přípustné opravné prostředky, nepovažují stěžovatelé za správné. Proto navrhli, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Z obsahu napadených rozhodnutí vyplynulo, že Krajský soud v Brně, který v daném případě přezkoumával rozhodnutí správního orgánu podle části páté , nerozhodoval jako soud prvního stupně, a to ať rozhodoval ve věci samé nebo ve věci procesní, ale jako soud jednoinstanční. Je třeba připomenout, že tato zásada je potvrzena i v ustanoveních a , podle kterých nejsou připuštěny opravné prostředky proti rozhodnutím krajských soudů, s výjimkou případů podle

, tj. ve věcech důchodového zabezpečení a důchodového pojištění, u nichž lze podat proti rozhodnutí krajského soudu odvolání, o němž rozhoduje vrchní soud v řízení podle části čtvrté

Vrchní soud v Olomouci v napadených rozhodnutích při zkoumání podmínek řízení dospěl k odpovídajícímu závěru, že řízení, které u něj běželo z důvodu uplatněného podání navrhovatelů, označeného jako odvolání, je nutno podle zastavit, neboť jde o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.

Z těchto důvodů se Ústavní soud přiklonil k názoru obecných soudů, podle nichž soudy ve správním soudnictví jednají jako soudy jednoinstanční a dospěl k závěru, že je možno brát v úvahu jen ústavní stížnost směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, proti kterému, jak vyplývá z jeho poučení, není přípustný opravný prostředek podle Ústavní soud byl však nucen konstatovat, že tato stížnost nebyla podána v šedesátidenní lhůtě stanovené v , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, když z obsahu spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. , bylo zjištěno, že usnesení bylo stěžovatelům doručeno dne 29. 12. 1997, přičemž ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až v dubnu 1998. Ústavní soud musel proto tuto stížnost jako opožděnou odmítnout ve smyslu ustanovení citovaného .

Pokud jde o stížnost směřující proti usnesení vrchního soudu, jedná se o stížnost zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť tak, jak je uvedeno shora, vrchnímu soudu nezbylo pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, než řízení o podání, označeném jako "odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně", zastavit.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2000 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu