Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 101/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu ve složení předseda JUDr. Vojtěch Cepl a soudci JUDr. Vladimír Paul a JUDr. Antonín Procházka ve věci ústavní stížnosti města R., zastoupeného advokátem Mgr. I.Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 1996, č. j. -63, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, mimo ústní jednání, takto:

Návrh se o d m í t á.

Odůvodnění:

Stěžovatel dne 24. 3. 1997 podal ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 1996, č. j. -63, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 15. 3. 1994, č. j. -18 tak, že byla zamítnuta žaloba na určení, že je neplatná kupní smlouva ze dne 17. 8. 1989, uzavřená mezi právním předchůdcem žalobců J.Č. jako prodávajícím a právním předchůdcem stěžovatele Československým státem - Krajským investorským útvarem v P. jako kupujícím, jejímž předmětem byl dům čp. 269 se stavební plochou č. 656 o výměře 169 m2, zapsaných původně na LV č. 57 pro obec a k.ú. R. Zároveň bylo rozhodnuto, že stěžovateli se nepřiznává náhrada nákladů řízení před okresním soudem a rovněž ani náhrada nákladů odvolacího řízení.

l

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel ústavní stížnost pouze proti výroku o nákladech řízení. Poukazuje na to, že soud mu nepřiznal náhradu nákladů řízení za použití , když jak v odůvodnění uvedl, "důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení úspěšnému žalovanému spatřuje odvolací soud v okolnostech daného případu..". Podle stěžovatele je podle y ČR soudce vázán při rozhodování zákonem. Podle y ČR mají všichni účastníci řízení před soudem rovná práva a podle d (dále jen " ") jsou si všichni účastníci v řízení před soudy rovni. Zásadu rovnosti provádí v a násl., podle kterého se náhrada nákladů řízení řídí dle výsledku sporu s určitými odchylkami uvedenými v , , , a Namítá, že soud použil při stanovení nákladů řízení , aniž své rozhodnutí blíže zdůvodnil. Pouze uvedl, že "na žalovaném s ohledem na jeho postavení i s ohledem na okolnosti, které předcházely uzavření předmětné kupní smlouvy, lze spravedlivě požadovat, aby náklady řízení nesl bez nároku na jejich náhradu, i když měl v řízení úspěch". Důvody hodné zvláštního zřetele tedy podle stěžovatele spatřuje soud v rozdílném postavení účastníků řízení, což je v naprostém rozporu s y ČR a y. Takový postup by znamenal nejen porušení těchto ústavních ustanovení, nýbrž i množství soudních podání proti městu R. a jiným obcím, neboť žalobci by měli jiné postavení než obce a nehrozila by jim v případě neúspěchu povinnost náhrady nákladů řízení podle

Ústavní soud si vyžádal stanovisko účastníka řízení. Za Krajský soud v Praze se vyjádřila předsedkyně senátu JUDr. V.K., která se odvolala na odůvodnění rozhodnutí a zdůraznila, že ve věci se jednalo o konkrétní posouzení všech okolností případu. Důvody hodné zvláštního zřetele soud nespatřoval v rozdílném postavení účastníků, nýbrž v okolnostech, které předcházely uzavření kupní smlouvy, která byla předmětem sporu. Postavení účastníků zmínil soud jen z důvodu uvážení, jak se takové rozhodnutí dotkne majetkových poměrů stěžovatele. Navrhla proto odmítnutí stížnosti.

Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatel byl řádně zastoupen ve smyslu ustanovení a , o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla přípustná. Na tomto základě Ústavní soud přezkoumal opodstatněnost ústavní stížností a došel k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel se dovolává porušení y ČR a y, kde však konkrétní neústavní zásah neprokázal. Jeho tvrzení, že důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje soud v rozdílném postavení účastníků řízení, neodpovídá tomu, co vyplývá z vyžádaného spisového materiálu. Odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení (soudní spis, sp. zn. , č.l. 68-69) není založeno na tom, že úspěch v řízení měla obec jako zvláštní právní subjekt svou povahou se odlišující od jiných účastníků řízení, nýbrž na tom, co bylo předmětem řízení, z jakého důvodu k řízení došlo, za jakých okolností bylo rozhodováno a jaké jsou majetkové, sociální a další poměry obou stran sporu a jak by se rozhodnutí o nákladech řízení projevilo na straně úspěšného odvolatele (stěžovatele). Toto rozhodnutí proto nemůže mít obecný dosah, jak tvrdí stěžovatel, nýbrž se týká pouze konkrétních okolností konkrétního řízení ve věci, sp. zn. , vedené Okresním soudem v Rakovníku.

Došel-li soud k závěru, že zde jsou dány předpoklady pro uplatnění , je to plně v jeho kompetenci, a Ústavní soud takové rozhodnutí nemůže přezkoumávat, neboť není součástí soustavy obecných soudů. Ústavní soud tedy konstatuje, že podstatou ústavní stížnosti je pouze snaha o přehodnocení skutkových a právních závěrů odvolacího soudu ve vztahu k výkladu zákonných právních předpisů, což však - vzhledem k výše uvedenému poslání Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (a nikoliv zákonnosti) - Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší. Porušení ústavní zásady rovnosti účastníků řízení se však stěžovateli v daném případě nepodařilo prokázat.

2

Vzhledem k výše uvedenému proto Ústavní soud ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění , odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. 1. 2000

Vojtěch Cepl

předseda senátu Ústavního soudu

3