Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
34918.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 534/99
Ústavní soud rozhodl dne 6. ledna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti K. S., zastoupeného JUDr. J. Š., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 1999, čj. 6 To 142/99 -142,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Brně, zamítajícímu v meritu věci rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. 2. 1999, čj. 2 T 99/97 -126, stěžovatel uvádí, že byl uznán vinným trestným činem krádeže a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. S tímto rozhodnutím však stěžovatel nesouhlasí a cítí se být dotčen ve svém právu ústavně zaručeném v článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "), podle kterého nikdo nesmí být stíhán jinak než z důvodů, které stanoví zákon. Stěžovatel oponuje právnímu názoru obecného soudu o tom, že nedovolená těžba dřeva na cizím pozemku zakládá skutkovou podstatu trestného činu krádeže, neboť podle jeho názoru kácením stromů nemůže dojít k jejich zmocnění v okamžiku poražení, nýbrž až jejich přesunem na jiné místo, kde je vlastník vyloučen z výkonu vlastnických práv. Stěžovatel navíc tvrdí, že v průběhu trestního řízení nebyla nikterak prokázána subjektivní stránka trestného činu krádeže, a proto žádá Ústavní soud, aby napadené usnesení krajského soudu zrušil.
Ze spisu Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 2 T 99/97 , Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl obžalován pro trestný čin krádeže, avšak rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. 6. 1998, čj. 2 T 99/97 -106, byl obžaloby zproštěn. K odvolání okresní státní zástupkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 11. 1998, čj. 6 To 358/98 -117, rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 9. 2. 1999, čj. 2 T 99/97 -126, Okresní soud v Jihlavě uznal stěžovatele vinným trestným čin krádeže podle ustanovení § 247 odst. 1, 2 trestního zákona, kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 7. 8. 1995 do 31. 12. 1995 v k. ú. S., okres Jihlava, na parcele č. 994 v rozporu s dohodou o provedení nahodilé těžby a bez souhlasu J. N., s nímž uzavřel dohodu, a bez souhlasu majitele lesa - J. N., vykácel nejméně 42 m3 dřevní hmoty v hodnotě nejméně 28 000,-- Kč. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku, a k náhradě škody poškozenému J. N. ve výši 14 000,-- Kč. S dalšími nároky byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Okresní soud v Jihlavě respektoval při svém rozhodování závazný právní názor vyslovený v rozhodnutí odvolacího soudu, podle kterého smlouva uzavřená mezi stěžovatelem a J. N. byla sice neurčitá, avšak není pochyb o tom, že byla v rámci ústního jednání upřesněna tak, že stěžovatel měl pokácet pro svoji potřebu 6 stromů na trámy a za to měl J. N. dodat palivové dřevo probírkou v lese, jenž byl ve vlastnictví syna J. N., J. N. V žádném případě se stěžovatel nemohl domnívat, že by byl oprávněn vykácet celý les za účelem provedení tzv. nahodilé těžby, jednal tedy zjevně nad rámec dohody a těžil na dané parcele nedovoleně. To, co vykácel nad rámec dohody, odňal fakticky z dispozice vlastníka a na věci nemůže nic změnit ani to, že vytěžené dřevo bylo a je snad k dispozici na parcele stěžovatele. V odvolání stěžovatel poukázal na to, že v trestním řízení nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu krádeže a že v daném případě neměl v úmyslu si vytěžené dřevo ponechat, vyloučit vlastníka z jeho vlastnických práv a disponovat s dřevem jako vlastník. Krajský soud v Brně napadeným usnesením odvolání stěžovatele zamítl a v meritu věci rozsudek Okresního soudu v Jihlavě potvrdil.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení Listin y a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení, že stěžovatelovo chování, za které byl odsouzen, nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu krádeže. Jak vyplývá z rozhodnutí obecných soudů, vydaných v předmětné věci, řídil se Okresní soud v Jihlavě zcela právním názorem odvolacího soudu vysloveným v rozhodnutí ze dne 19. 11. 1998. V tomto rozhodnutí krajský soud sám vyhodnotil provedené důkazy a mimo jiné uvedl, že považuje za zarážející, že stěžovatel provedl vcelku velký objem prací, aniž by projednal, byť následně s J. N., přinejmenším to, co má udělat s vytěženým dřevem, kdo mu zaplatí náklady za provedenou práci atd. Tento postup se soudu jevil o to podivnější, že stěžovatel uvedl, že za celou práci získal pouze slíbených 6 stromů, přičemž věděl, že J. N. nemá peníze, neboť mu nezaplatil za dvě předchozí dodávky palivového dřeva. Stěžovatel tedy vytěžil zhruba 60 m3 dřeva, část dřeva osobně J. N. dovezl, a to za pouhých 6 stromů, což představuje podle stěžovatele 1,5 m3, když ještě navíc J. N. navrhl, že les opět osází. Jak krajský soud uvádí v citovaném rozhodnutí, tato náhlá štědrost stěžovatele vůči J. N.. se jeví přinejmenším jako podivná a z hlediska toho, co stěžovatel tvrdí, zcela nepochopitelná a postrádající důvody. Krajský soud rovněž neakceptoval tvrzení stěžovatele, že veškerý porost podléhal tzv. nahodilé těžbě, a vycházel z toho, že stěžovatel zjevně jednal nad rámec dohody a těžil na dané parcele nedovoleně.
Jak vyplývá z napadeného usnesení, krajský soud potvrdil správnost postupu soudu prvého stupně, když uvedl, že ve věci byla provedena úplná a správná skutková zjištění, která mají oporu v provedených důkazech a jejich zhodnocení, při respektování rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 1998. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy uznaly stěžovatele vinným trestným činem krádeže, když objektivní stránku trestného činu dovodily ze skutečnosti, že stěžovatel vytěžené dřevo odvezl z parcely, na které těžil. Z hlediska subjektivní stránky byl úmysl stěžovatele přisvojit si věc dovozen z neopominutelných okolností dané věci, spočívajících zejména v chování a přístupu stěžovatele k J. N., či k obsahu a plnění uzavřené smlouvy o nahodilé těžbě. Právní závěry obecných soudů tedy vychází z učiněných skutkových zjištění a z odůvodnění rozhodnutí je patrno, jak byl ten který důkaz hodnocen.
Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti nezasahuje generelně do jurisdikce obecných soudů. Podle článku 90 Ústav y ČR jen soud, který je součástí obecných soudů, rozhoduje o otázce viny a trestu, hodnotiv důkazy podle svého volného uvážení a v rámci stanoveném trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů je výrazem ústavního principu nezávislosti soudu. Ústavní soud neshledal důvod ke svému zásahu, neboť právní závěry obecných soudů vychází z učiněných skutkových zjištění a nejsou s nimi v extrémním nesouladu. Je zcela nerozhodné, zda Ústavní soud se s takto učiněnými právními závěry ztotožňuje či nikoliv, neboť není oprávněn "přehodnocovat" hodnocení důkazů, aniž by je sám provedl. K tomu však, jak shora uvedeno, neshledal v projednávaném případě důvod.
Po posouzení všech uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. , odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu