Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 362/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti společnosti B., zastoupené JUDr. A.V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 1998, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 1998, sp. zn. , jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí O.Ú., ze dne 2. 10. 1997, čj. FR 176.4/3276/97, opírajícího se mimo jiné též o obecně závaznou vyhlášku města P. č. 2/97, o provozování výherních hracích přístrojů, neboť má za to, že při svém rozhodování Krajský soud v Ostravě nepostupoval v souladu s y ČR, podle něhož je soudce vázán zákonem a je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem. Spolu s touto ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení vyhlášky města P. č. 2/97, o provozování výherních přístrojů, ze dne 24. 4. 1997, a to s tvrzením, že tato vyhláška je podle jeho názoru v rozporu s u ČR a d, konkrétně s články , a d a a 4 y ČR.

S ohledem na tento spojený návrh stěžovatele bylo řízení o jejich ústavní stížnosti usnesením Ústavního soudu ze dne 10. března 1999 přerušeno a návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky byl postoupen plénu. Ze sdělení starosty města P., ing. M.S. ze dne 12. 5. 1999 a jím přiložených příloh - zápisu o jednání Městského zastupitelstva ze dne 15. 10. 1998 a obecně závazné vyhlášky č. 10/98, Ústavní soud zjistil, že touto později přijatou vyhláškou byla vyhláška města P. č. 2/97 zrušena. Za tohoto stavu, kdy ke zrušení navrhovaná obecně závazná vyhláška města P. č. 2/97 pozbyla platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem, nezbylo, než řízení o návrhu na zrušení vyhlášky města P. č. 2/97 podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zastavit.

Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti, v rámci samotného řízení o ústavní stížnosti, směřující proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, zaměřil svoji pozornost Ústavní soud na to, zda předmětné rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě v rámci správního soudnictví představuje vybočení z ústavně právního rámce. Při svém rozhodování vyšel přitom Ústavní soud jak z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojených příloh, tak z obsahu Ústavním soudem vyžádaného spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , a dále z vyjádření Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení. Ve vztahu k tvrzení stěžovatele, že Krajský soud v Ostravě při svém rozhodování porušil y ČR, podle něhož je soudce vázán zákonem a je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem, považuje Ústavní soud za právně významné uvést, že při rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů v rámci správního soudnictví soudy ve smyslu a 3 , ve spoj. s a násl., přezkoumávají zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy. Z obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že v žalobě směřující proti rozhodnutí O.Ú., ze dne 2. 10. 1997, čj. FR 176.4/3276/97, stěžovatel nesprávnost cit. rozhodnutí spatřuje v tom, že tento správní orgán při svém rozhodování s odkazem na , o loteriích a jiných podobných hrách, vycházel i z vyhlášky města P. č. 2/97, o provozování výherních hracích přístrojů, kterou stěžovatel považuje za vyhlášku vydanou v rozporu s u ČR a d, a proto k ní nemělo být Krajským soudem v Ostravě při jeho rozhodování přihlíženo. K tomuto tvrzení stěžovatele ve svém vyjádření Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení o ústavní stížnosti, uvádí, že je považuje za nepřípadné, protože stěžovatel směřuje svoji žalobu v podstatě proti obecně závazné vyhlášce města P., vydané v samostatné působnosti, když respektuje, že rozhodnutí přijatá O.Ú. v rámci správního řízení se věcně opírají o její obsah, přičemž ze zákonné koncepce pravomocí soudů v rámci správního soudnictví není v pravomoci soudu posuzovat, zda obecně závazná vyhláška přijatá obcí v samostatné působnosti je v rozporu s u ČR a d. Tato pravomoc přísluší Ústavnímu soudu.

Dále Krajský soud v Ostravě poukazuje na to, že podání žaloby stěžovatele vnímá jako prostředek k tomu, aby získal aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení ve věci aplikované obecně závazné vyhlášky města P.

Ústavní soud shledal východiska, na nichž postavil Krajský soud v Ostravě své zamítavé rozhodnutí, proti němuž směřuje ústavní stížnost, za ústavně konformní a naopak tvrzení stěžovatele, že postupem Krajského soudu v Ostravě došlo k porušení y ČR tím, že při posuzování zákonnosti žalobou napadených rozhodnutí neabstrahoval od v tu dobu platné a účinné obecně závazné vyhlášky města P. vydané v samostatné působnosti, když žalobce tvrdil, že je podle jeho názoru v rozporu s u ČR a d, za zjevně neopodstatněné, neboť y ČR nelze vykládat tak, že dává soudcům v rámci správního soudnictví direktivu zabývat se protiústavností v individuálních věcech aplikovaných obecně závazných vyhlášek v samostatné působnosti, když tato pravomoc je na základě písm. b) y ČR svěřena Ústavnímu soudu. Rovněž neopodstatněné je tvrzení stěžovatele, podle něhož je třeba protiústavnost postupu Krajského soudu v Ostravě v rámci správního soudnictví dovodit z toho, že nepřihlédl při posuzování zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí k tomu, že je v rozporu s jeho dřívějším rozhodnutím ze dne 18. 2. 1997, v němž naopak dovodil, že stěžovatel splnil podmínky pro provozování hracích přístrojů, neboť i v tomto případě je třeba přisvědčit tomu, že správní soud postupoval správně, když dovodil, že v rámci řízení o žalobě, směřující proti konkrétnímu rozhodnutí, posuzuje jeho eventuální rozpor se zákonem, nikoli jeho případný rozpor s dříve učiněným zrušujícím rozhodnutím vydaným v téže věci stejným správním orgánem, jehož další rozhodnutí je napadeno žalobou. Uvedené skutečnosti, v důsledku nichž muselo být řízení o návrhu na zrušení předmětné obecně závazné vyhlášky zastaveno, nezbývá Ústavní soudu, s ohledem na výše uvedené právní závěry ohledně mezí pro rozhodování soudů v rámci správního soudnictví, než konstatovat, že ústavní stížnost stěžovatele je třeba posoudit jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

V daném případě, kdy rozhodnutí orgánů veřejné správy o zamítnutí žádosti stěžovatele o povolení provozování 9 hracích přístrojů v provozovně H., bylo odůvodněno odkazem na tehdy platnou obecně závaznou vyhlášku č. 2/97 města P., zakazující na regulovaném území, mj. i v bezprostředním okolí (do vzdálenosti 100 m) střední a základních škol, zdravotnických zařízení a kostelů v P., při zjištění, že umístění hracích přístrojů podle žádosti stěžovatele by se nacházelo v bezprostředním okolí farního kostela N., je také třeba i pro úplnost pohledu na ve vztahu k rozsahu normotvorné pravomoci obcí v obecně závazných vyhláškách, přijatých v rámci samostatné působnosti regulovat podmínky a omezení podnikatelské činnosti spočívající v provozování hracích automatů, také s ohledem na to, že stěžovatel poukazuje na nálezy Ústavního soudu,

sp. zn.

a

, kterými byly zrušeny obecně závazné vyhlášky obcí týkající se stanovení podmínek při provozování hracích automatů, považuje Ústavní soud za vhodné poukázat na svoji aktuální judikaturu (viz např.

,

) opírající se o zákon č. 202/199O Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších změn a doplnění, v daném případě o novelu zákona přijatou , konkrétně pak o zmocňovací ustanovení , která dává obcím právo stanovit podmínky a omezení předmětné podnikatelské činnosti s tím, že v obou posledně označených nálezech Ústavní soud posuzoval a hodnotil tehdy napadené obecně závazné vyhlášky, vydané před účinností novely , provedené , se zákonným stavem, platným v době, kdy nálezy přijímal.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu