Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3210/09

Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 2009 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. T. N., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Bártou, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 25, Plzeň, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2009 č. j. -378, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 10. 12. 2009, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "), brojí stěžovatel proti výše citovanému rozhodnutí krajského soudu, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces garantované (dále jen "Listina"). Dále jím měl být porušen y ČR.

K odvolání stěžovatele potvrdil Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 6. 2009 č. j. -346, kterým okresní soud zamítl návrh stěžovatele - otce nezl. R. N. a F. N. na snížení výživného pro obě nezletilé děti. Krajský soud se v napadeném rozsudku ztotožnil se závěry okresního soudu, který k návrhu stěžovatele z provedených důkazů dovodil, že podmínky pro změnu výživného pro nezletilé děti splněny nejsou. K zásadní námitce stěžovatele, že není schopen dosavadní výživné platit z důvodu ztráty zaměstnání, krajský soud konstatoval, že cílem poskytnutí odstupného dle § 67 zák. práce je překlenutí složité sociální situace, do které se pracovník po skončení pracovního poměru dostává, a z této částky může dále plnit své závazky do doby nového zaměstnání. Touto formou je mu tedy umožněno, aby byla překlenuta doba, kdy se pracovník ocitne bez prostředků a závazky nemůže plnit. Přednostním závazkem je pak plnění vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. "Otec tuto prioritu výživného nerespektoval a jak sám připouští, plnil závazky nepřednostního charakteru. Pokud se tedy domáhá snížení výživného v rozsahu, který odpovídá výši podpory v nezaměstnanosti, nelze takovou úvahu akceptovat." (str. 3 rozsudku).

Stěžovatel v ústavní stížnosti na podporu svého tvrzení o porušení práva na spravedlivý proces předestřel obdobné námitky, které byly již obsaženy v odvolání, tj. zejména polemiku se závěry obecných soudů ohledně otázky snížení výše výživného a s jejich výkladem ust. § 96 odst. 1 zák. o rodině, přičemž tyto námitky se ve věci samé pohybují na úrovni podústavního práva. S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví citované rozhodnutí svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti ( y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ). Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy neaplikovaly jednoduché právo svévolně (srov. např. nález

sp. zn.

, N 90/33 SbNU str. 371).

Stěžovatel sice v ústavní stížnosti formálně namítal porušení svých procesních základních práv, avšak obsahově v ústavní stížnosti předestřel svůj nesouhlas s posouzením otázky snížení vyživovací povinnosti vůči jeho nezletilým dětem.

S námitkami stěžovatele ohledně porušení jeho práva na spravedlivý proces se Ústavní soud neztotožňuje. Ústavní soud zásadně není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zpravidla mu ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" důkazů prováděných před obecnými soudy. Navíc po důkladném seznámení se s napadeným rozhodnutím Ústavní soud konstatuje, že jak krajský soud, tak před ním i okresní soud věc po právní stránce hodnotily přiléhavě a v souladu s ustanoveními zákona o rodině i s ustanoveními , která upravují průběh řízení, a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté y. Při rozhodování obecné soudy přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v průběhu řízení najevo a vycházely tak z dostatečného množství relevantních podkladů klíčových pro posouzení otázky snížení výživného z důvodu zhoršení sociální situace stěžovatele. Krajský soud, který se v napadeném rozhodnutí ztotožnil se závěry okresního soudu, se podrobně vypořádal i s argumenty, které stěžovatel předestřel v průběhu odvolacího řízení, přičemž skutková zjištění doplnil o důkazy vedoucí k ověření aktuálního stavu příjmů rodičů, a své rozhodnutí učiněné na základě takto zjištěného skutkového stavu řádně odůvodnil. Postup krajského soudu tak nelze označit za svévolný, Ústavní soud jej považuje za ústavně konformní a napadené rozhodnutí proto neporušilo základní práva stěžovatele, jak tvrdil v ústavní stížnosti. Ze skutečnosti, že se stěžovatel se závěry krajského soudu neztotožňuje, nelze bez dalšího dovozovat porušení jeho základního práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2009

Jiří Nykodým

předseda senátu