Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1125/07

Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele J. F., zastoupeného Mgr. Ditou Křápkovou, advokátkou se sídlem Obilní trh 4, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2009 č. j. -220, usnesení Vrchního soudu Olomouci ze dne 27. února 2007 č. j. -162 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. února 2006 č. j. -98, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. února 2006 č. j. -98 ve spojení s usnesením Vrchního soudu Olomouci ze dne 27. února 2007 č. j. -162 byl zamítnut návrh stěžovatele na určení neplatnosti v usnesení blíže specifikovaných členských schůzí Bytového družstva Brno, Bezručova 7.

Tato rozhodnutí napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž rozvedl své důvody, pro které se neztotožňuje s obecnými soudy provedeným výkladem § 231 odst. 4, 5 obchodního zákoníku, stanovami družstva, jakož ani výkladem v dané záležitosti relevantních (právních) úkonů. Vrchnímu soudu v Olomouci nadto vytkl, že na rozdíl od Krajského soudu v Brně opřel výrok svého rozhodnutí o jiný právní názor, čímž pro něj bylo jeho rozhodnutí překvapivé, jež nebylo možno předvídat. S tímto právním názorem totiž nebyl odvolacím soudem před vydáním potvrzujícího usnesení seznámen a nebylo mu umožněno se k němu vyjádřit.

Z těchto důvodů stěžovatel tvrdil, že se cítí být dotčen v ústavně zaručených základních právech zakotvených v , , , d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu č. 1 k této úmluvě.

Stěžovatel se domáhal, aby Ústavní soud předmětná usnesení nálezem zrušil. Souběžně je napadl dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. září 2009 č. j. -220 odmítl, když pro důvody v něm uvedené dospěl k závěru, že předmětné rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci neřeší otázku zásadního právního významu [ ]. V návaznosti na to stěžovatel rozšířil svůj stížnostní petit a aniž by rozhodnutí dovolacího soudu v řízení před Ústavním soudem obsahově čehokoliv výslovně vytkl, domáhal se jeho zrušení.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Dle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem vyložily důvody, které je k jejich výkladovým závěrům vedly. V důsledku toho stačí na obsah odůvodnění jejich rozhodnutí, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu y ČR, odkázat. Vyjádřeno poněkud jiným způsobem, o aplikaci jednoduchého práva, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat, se v daném případě nejedná (srov. k tomuto kupř. nálezy ve věci

sp. zn.

,

,

,

a další). Interpretace provedená obecnými soudy není výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn.

), naopak na tento výklad ve své judikatuře Nejvyšší soud v dílčím rozsahu i konkrétně poukázal.

Důvodnou nebyla potom shledána ani výtka překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu judikatury Ústavního soudu, na niž stěžovatel odkázal (

sp. zn.

,

). Jak uvedl Nejvyšší soud ve výše označeném usnesení, vůči němuž stěžovatel žádné výhrady výslovně nevznesl, otázkou, zda návrh na určení neplatnosti byl podán ve lhůtě určené zákonem, tj. otázkou spjatou s rozhodovacími důvody odvolacího soudu, se zabýval již soud prvního stupně a podrobně se k ní vyjadřovali oba účastníci.

Pro uvedené byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. prosince 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu