Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3004/09

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti G. H., zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Pikolou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 6, Ve Skalách 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2009 č. j. 20 Co 395, 396, 397/2009-238, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. listopadu 2009, se stěžovatelka podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces a k porušení práva jejího nezletilého syna Jana, který jí byl svěřen do výlučné péče.

Z předložené ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 7. srpna 2009 č. j. -169 zamítl návrh otce nezletilého Jana na nařízení předběžného opatření, kterým by stěžovatelce byla uložena povinnost, aby se zdržela odhlášení nezletilého ze Základní školy Květnového vítězství se sídlem v Praze 4 a jeho přihlášení na jinou školu. Na základě odvolání otce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutím napadeným ústavní stížností toto předběžné opatření nařídil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že odvolací soud rozhodl na základě zkreslených a jednostranných informací, které ji i jejího syna záměrně poškozují.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti, tj. zejména zda byla ústavní stížnost podaná osobou zjevně oprávněnou a zda je Ústavní soud příslušný k jejímu projednání. Pouze v případě, že ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jí může Ústavní soud zabývat také věcně.

Podle y (dále jen " ") zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem. Současně y stanoví, že soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni ústavním pořádkem a zákonem podle y, tj. .

Podle ustanovení jsou oprávněni ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podmínkou tedy je, aby stěžovatel byl přímo účastníkem v řízení před Ústavním soudem, nikoliv tvrzeným účastníkem.

Ústavní soud vázán ústavním pořádkem a v návaznosti na tento i konstatuje, že ústavní stížnost je podána stěžovatelkou a nikoliv jejím nezl. synem J. V části, ve které se stěžovatelka domáhá ochrany nijak nekonkretizovaných práv svého syna, se proto jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle ustanovení .

Poté Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Vzhledem k tomu, že podstatou ústavní stížnosti jsou námitky tvrdící nespravedlivost řízení a že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o předběžném opatření ( ), Ústavní soud předesílá, že pokud jde o spravedlivost civilního řízení podle kriterií zakotvených v d (dále jen " "), resp. v Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), tu posuzuje v jeho celku, tj. zásadně až po pravomocném skončení řízení.

Ústavní soud ve své judikatuře rovněž vyjádřil názor, že s ohledem na způsobilost některých předběžných opatření vydávaných obecnými soudy zasáhnout ústavně zaručená základní práva nebo svobody, lze některá tato rozhodnutí podrobit ústavnímu přezkumu, aniž by bylo ve věci s konečnou platností rozhodnuto (a to i v případě, že návrhu na vydání předběžného opatření vyhověno nebylo). Z povahy věci pak vyplývá, že podstatou takového přezkumu může být jen posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole (srov. nález

sp. zn.

, Sb.n.u.ÚS, sv. 16, str. 171). Takové pochybení však v napadeném usnesení, které bylo vydáno příslušným soudem na základě zákona a dostatečně uvádí důvody, na nichž je založeno, Ústavní soud neshledal. Napadené usnesení nelze tudíž označit ani za rozhodnutí svévolné. Ústavní soud současně zdůrazňuje i důsledky toho, že v případě předběžného opatření se jedná o opatření s omezenou dobou trvání a není jím ani prejudikován konečný výsledek sporu.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci odvolacím soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování ( a y) a nejsou ani v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v části směřující k ochraně práv nezl. Jana jako podanou někým zjevně neoprávněným podle ustanovení a ve zbytku podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu