Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2634/09

Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti obchodní společnosti EGERMANN, s. r. o., se sídlem Maiselova 38/15, 110 01 Praha 1, zastoupené JUDr. Ivanou Psůtkovou, advokátkou, AK se sídlem Slavíkova 19, 120 00 Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2009 č. j. -1687 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2009 č. j. -1722 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, jež jsou zakotvena v ustanovení d a v ustanoveních a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatelka v tom, že byl zamítnut její návrh na zastavení konkursního řízení ve věci úpadce EGERMANN EXBOR - NOVOBOR, spol. s r. o. Její právo na spravedlivý proces a účinný prostředek nápravy mělo být porušeno zejména v důsledku názoru odvolacího soudu, že v dané fázi konkursního řízení (více než deset let po právní moci usnesení o prohlášení konkursu) již nelze posuzovat, zda mělo být řízení o prohlášení konkursu zastaveno.

Bližší obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti ( y). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud proto posoudil, zda obecné soudy v řízení svévolně neaplikovaly právní normy bez rozumného odůvodnění či zda právní závěry učiněné obecnými soudy nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními. Tyto skutečnosti odůvodňující zásah Ústavního soudu však ve věci splněny nebyly.

V projednávané věci brojí stěžovatelka proti názoru Vrchního soudu v Praze, že se konkursní řízení skládá z několika relativně samostatných fází a že poté, co usnesení o prohlášení konkursu na majetek úpadce nabylo právní moci, nelze v navazujících fázích rozhodovat o tom, zda má být řízení o prohlášení konkursu zastaveno. Takovouto interpretaci - byť ústící v zamítnutí stěžovatelčina návrhu na zastavení řízení - Ústavní soud považuje za přesvědčivou a nemá proti ní žádných ústavněprávních výhrad; uvedené pojetí konkursního řízení jeho účastníkům nikterak nebrání, aby své námitky proti postupu soudu uplatnili. Skutečnost, že tak musejí učinit pouze do určité doby (resp. v určité fázi), je projevem zájmu na právní jistotě, rychlosti a efektivitě řízení a nelze ji považovat za protiústavní zásah do práva na spravedlivý proces. Jak v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí i Vrchní soud v Praze, účastníkům řízení se otevírala - samozřejmě v příslušných lhůtách - možnost napadat opravnými prostředky samotné usnesení o prohlášení konkursu ze dne 28. 4. 1997.

Na okraj lze podotknout, že názor o členění konkursního řízení na relativně samostatné fáze je v souladu s ustálenou judikaturou obecných soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006 sp. zn. , www.nsoud.cz).

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu Ústavního soudu