Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2987/09

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného ve věci stěžovatelky E. B., dříve H., zastoupené Mgr. Michalem Varmužou, advokátem se sídlem Kozinova 2, Šumperk, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 28. 7. 2009 č. j. -22, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Dne 20. 11. 2009 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující všechny základní formální náležitosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené. Stěžovatelka se touto ústavní stížností domáhá zrušení výše napadeného usnesení krajského soudu, neboť má za to, že jím byla porušena její základní subjektivní práva (svobody), jež jsou jí garantována zejména a 38 d (dále jen " ").

Ústavní stížností napadeným usnesením bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatelky do usnesení Okresního soudu v Šumperku o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí stěžovatelky, kdy byla stěžovatelkou namítnuta absence vykonatelného exekučního titulu, a to z důvodu, že jí nebyl exekuční titul doručen a není tedy v právní moci. Nedoručení exekučního titulu stěžovatelce bylo způsobeno tím, že stěžovatelce nebylo oznámeno uložení zásilky obsahující platební výměr VZP ČR na poště, neboť v domě, kde stěžovatelka bydlela, neměla instalovánu vlastní poštovní schránku - byla zde pouze společná poštovní schránka, přístupná všem obyvatelům domu. Krajským soudem v Ostravě, pobočkou Olomouc, bylo rozhodnuto o potvrzení usnesení soudu I. stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, když dle závěrů krajského soudu pro účinné vyrozumění o uložení zásilky na poště postačí vhození oznámení do společné domovní schránky. Vhození do společné schránky pak soud považuje za vhodný způsob vyrozumění dle , o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Stěžovatelka má v této souvislosti za to, že krajský soud porušil její právo na spravedlivý proces dle y, když nepřípustným způsobem interpretoval ustanovení a ustanovení vyhlášky Ministerstva informatiky ČR č. , kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování držitelem poštovní licence, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a závěry soudu jsou v rozporu s obecnými principy právní jistoty účastníků řízení.

Ke zkrácení jejího práva na spravedlivý proces pak podle stěžovatelky mělo dojít v řízení před krajským soudem i tím, že ač krajský soud obdržel od VZP ČR, resp. od České pošty, s. p., vyjádření ke skutečnostem uvedeným v odvolání stěžovatelky, tato vyjádření jí nezaslal k replice.

V závěru své ústavní stížnosti stěžovatelka Ústavnímu soudu navrhuje, aby Ústavní soud v prvé řadě odložil vykonatelnost napadaného rozhodnutí a případně i vykonatelnost exekučního titulu v řízení o výkonu rozhodnutí.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z ústavní stížnosti vyplývá, že směřuje především proti tomu, jak krajský soud interpretoval ustanovení a ustanovení K této námitce Ústavní soud poukazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož vyplývá, že krajský soud tuto otázku řešil v souladu s ústavními principy. Pokud stěžovatelka v této souvislosti vyjadřuje nesouhlas s právními závěry odvolacího soudu, pak tím v ústavní stížnosti v zásadě jen polemizuje s jeho závěry a staví tak v podstatě Ústavní soud do role běžné další soudní instance. Toto postavení však Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Namítá-li stěžovatelka dále v ústavní stížnosti, že jí bylo odepřeno právo vyjádřit se k prováděným důkazům [tedy že jí krajský soud nezaslal k replice vyjádření oprávněné VZP ČR (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnice), jímž reagovala na odvolání stěžovatelky, respektive že neměla možnost vyjádřit se ke sdělení České pošty, s. p.], pak v této souvislosti je nutno podotknout, že stěžovatelka ani v ústavní stížnosti, v níž měla pro uplatnění svých námitek dostatečný prostor, neuvedla nic, co by skutkovým tvrzením vedlejší účastnice, resp. České pošty, s. p., odporovalo. Přitom jedině tak by stěžovatelka mohla zpochybnit nosné důvody ústavní stížností napadeného usnesení krajského soudu (k tomu budiž poznamenáno, že i podle doktríny replika, popř. duplika nejsou povinné a je na úvaze soudu - při zohlednění obsahu vyjádření, jehož by se případná replika týkala - zda k replice, resp. duplice přistoupí - srov. k tomu přiměřeně Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní : vysokoškolská učebnice. 4. vyd., Praha : Linde, 2006, s. 373.).

V souladu s výše uvedeným pak lze připomenout, že do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod účastníka řízení. Takové porušení základních práv stěžovatelky však Ústavní soud neshledal. V rámci svých skutkových zjištění učinil krajský soud závěr, proč považuje vložení výzvy či vyrozumění do společné domovní schránky za "vhodný způsob vyrozumění" dle ustanovení , který nelze omezovat pouze na vložení vyrozumění do soukromé poštovní schránky adresáta. Svůj názor přesvědčivě, jasně a logicky odůvodnil a Ústavní soud nemá, co by v této souvislosti k věci zásadního dodal. V souzené věci jde totiž o otázku výkladu běžného práva, což přísluší soudu obecnému; Ústavní soud při přezkoumání jeho rozhodnutí je oprávněn posuzovat pouze to, zda byly dodrženy ústavní hranice a zda takovým rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv stěžovatelky. V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru, že k krajský soud aplikoval běžné právo ústavněkonformním způsobem, nedopustil se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení odmítnout. Návrh na odklad vykonatelnosti přitom sleduje osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu