Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2925/09

Ústavní soud rozhodl dne 10. prosince 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Lesní společnosti Přimda, a. s., se sídlem Přimda, nám. Republiky 110, zastoupené Mgr. Renatou Tunklovou, advokátkou v Plzni, Františkánská 7, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 8. 2009 č. j. -320 a rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 29. 9. 2008 č. j. -296, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka ve včasné ústavní stížnosti navrhla zrušení shora uvedeného rozsudku Okresního soudu v Tachově, kterým byl zamítnut její návrh na určení, že žalovaná M. F. (žalovaná č. 1) není vlastníkem nemovitosti v rozsudku specifikované (výrok I.). Domáhala se i zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byl tento výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrzen.

V odůvodnění obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že řízení před obecnými soudy trpělo takovými procesními vadami, které mají za následek porušení jejího ústavně zakotveného práva na spravedlivý proces dle d. Poukazuje rovněž na porušení y ČR. Stěžovatelka především nesouhlasí s hodnocením důkazů a se skutkovými a právními závěry obecných soudů ohledně způsobu přechodu nemovitostí z oprávněné osoby na stát a platnosti prvotního nabývacího titulu oprávněné osoby. Napadená rozhodnutí stěžovatelka podrobila kritice i z hlediska judikatury Ústavního soudu týkající se požadavků odůvodnění soudních rozhodnutí.

Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata ústavní stížnosti stěžovatelky spočívá především v polemice s výkladem , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. č. "). Stěžovatelka přitom zpochybňuje právní názory obecných soudů, přináší vlastní výklad zákonných ustanovení a předkládá vlastní hodnocení důkazů. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však, s ohledem na ustanovení y ČR, nepřísluší. Podle uvedeného článku úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti. Skutečnost, že obecné soudy v napadených rozsudcích vyslovily právní názor, s nímž stěžovatelka nesouhlasí, nezakládá sama o sobě oprávněnost ústavní stížnosti.

Na základě ústavní stížnosti se Ústavní soud zabýval ústavností řízení před soudy obou stupňů a dospěl k závěru, že základní práva stěžovatelky nebyla porušena. Soud prvního stupně i soud odvolací dostatečně zhodnotily všechny provedené důkazy a vyvodily z nich odpovídající právní závěry. Odvolací soud se také zabýval všemi námitkami stěžovatelky ohledně posouzení přechodu nemovitostí na stát podle ustanovení z. č. (smlouva o darování nemovitosti uzavřená dárcem v tísni). Podrobně, s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, se tento soud věnoval i otázce nabytí vlastnického práva k předmětné nemovitosti v rámci tzv. velké privatizace podle , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

S ohledem na požadavky, obsažené v dosavadní judikatuře Ústavního soudu, které jsou kladeny na rozhodování obecných soudů, tj. zejména na jeho soulad s principy spravedlnosti, řádné odůvodnění, absenci libovůle, lze konstatovat, že srozumitelně a logicky odůvodněné rozsudky Okresního soudu v Tachově a Krajského soudu v Plzni všechny tyto požadavky splňují.

Ústavní stížnost je především projevem nesouhlasu stěžovatelky s výsledkem řízení před obecnými soudy, kde neuspěla a pouze v ní zopakovala argumenty, které uvedla již v odvolání. Jak však vyplývá z výše uvedeného, soudy obou stupňů srozumitelně uvedly, jaké důvody je vedly k vydání napadených rozhodnutí. Jejich rozhodnutí nelze označit jako svévolná a excesivní. Jimi provedená interpretace podústavního práva je ústavně konformní. Obecné soudy tedy ani svým procesním postupem ani interpretací podústavního práva nezasáhly do žádného z ústavně zaručených základních práv stěžovatelky.

Ústavní soud proto došel k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu