Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2478/08

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného ve věci stěžovatele K. Š., zastoupeného Mgr. Petrem Vodkou, advokátem se sídlem Kuřim, Husova 736, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí vychovatele Vězeňské služby České republiky - Věznice Kuřim o uložení kázeňského trestu ze dne 6. 8. 2008 a proti nedatovanému rozhodnutí speciálního pedagoga Věznice Kuřim o stížnosti proti výše uvedenému rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

Dne 3. 10. 2008 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující všechny základní formální náležitosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené. Stěžovatel se touto ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí pracovníků vězeňské služby České republiky o uložení kázeňského trestu (stěžovatel se přitom domáhá jak zrušení rozhodnutí vychovatele, kterým mu byl uložen kázeňský trest, tak rozhodnutí o stížnosti, kterou proti uložení kázeňského trestu podal).

Ke skutkovému stavu lze říci, že stěžovateli byl uložen dle ustanovení , o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kázeňský trest za kázeňský přestupek, kterého se měl dopustit tím, že byl dne 1. 8. 2008 v 9:35 hodin, při kontrole pořádku a kázně na ubytovně věznice vychovatelem přistižen spící na lůžku v době, kdy je to vnitřním řádem věznice zakázáno. Za tento přestupek mu byl uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na dobu 3 dnů s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v souladu s ustanovení stížnost, jež nebyla zmocněným zaměstnancem vězeňské služby, speciálním pedagogem, shledána důvodnou.

Stěžovatel má za to, že rozhodnutím vychovatele věznice o uložení kázeňského trestu i rozhodnutím zaměstnance vězeňské služby, jako osoby zmocněné rozhodovat o stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, bylo porušeno jeho právo, že nikdo nesmí být mučen, ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu garantované mu d (dále jen " "), neboť nikdo nemůže člověku zabraňovat v jeho přirozené biologické potřebě spánku. Nadto stěžovatel uvádí, že i kdyby připustil možnost uložení takového zákazu spánku, má za to, že jej nelze uložit normou nižší právní síly než je zákon. Toto lze podle něho dovodit zejména z a z a odst. 2 y.

Stěžovatel dále v souladu s ustanovením navrhl, aby Ústavní soud zrušil ustanovení a ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. , kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud na tomto místě předně připomíná, že rozeznává v ustanovení jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti a jejích přílohách. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná (jako je tomu v právě projednávané věci), ústavní stížnost je bez dalšího odmítnuta.

Ke stěžovatelem uvedené argumentaci, resp. k jeho stížnostním námitkám, Ústavní soud uvádí pouze to, že kategorie trestu (kázeňský trest z toho nevyjímaje) má svoji dimenzi nejen kvantitativní a časovou, ale také dimenzi kvalitativní, vypovídající o tom, v jakém rozsahu a jakým způsobem je zasažena lidská svoboda a důstojnost (tato interpretace má přitom oporu i v chápání lidských práv a svobod, neboť nejde jen o délku trestu, ale i o vztah k mezím těchto práv a svobod a intenzitě zásahu do nich). Ústavní soud má přitom za to, že ústavní stížností napadená rozhodnutí základní práva a svobody stěžovatele neporušila.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

K návrhu stěžovatele na zrušení shora citovaných ustanovení , resp. Ústavní soud v souladu se svou judikaturou konstatuje, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do akcesorického návrhu vzneseného podle . Je-li totiž samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení. Ústavní soud proto návrh podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu