Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2916/09

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele Ing. J. T., zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem Lesnická 52, Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 1. 10. 2009 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. -375 ze dne 28. 10. 2008, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

Dne 11. 11. 2009 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, veznění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 1. 10. 2009 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. -375 ze dne 28. 10. 2008, odložení vykonatelnosti těchto rozhodnutí dle zákona oÚstavním soudu a přednostního projednání věci dle téhož předpisu.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušnýkonkrétní orgán veřejné moci, neměl by Ústavní soud realizaci této pravomoci bránit tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 1. 10. 2009 dovoláním, o němž nebylo doposud rozhodnuto. Dovolání je přitom nutno považovat za procesní prostředek k ochraně práv ve smyslu , resp. , neboť stěžovatel může v jeho rámci namítat mj. i porušení svých ústavně zaručených práv. Stěžovatel sice nebyl povinen tento mimořádný opravný prostředek před podáním ústavní stížnosti využít, nicméně jestliže se rozhodl dovolání podat a jestliže řízení o něm stále probíhá, brání tato skutečnost meritornímu projednání ústavní stížnosti. Pokud by se totiž Ústavní soud ústavní stížností věcně zabýval dříve než ve věci rozhodne Nejvyšší soud, zasáhl by nepřípustně do jeho kompetencea porušil by zásadu minimalizace zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Pokudby naopak Ústavní soud odkládal své rozhodnutí do doby, až bude znám výsledek dovolacího řízení, zbytečně by prodlužoval délku řízení o ústavní stížnosti a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž není žádný důvod, neboť stěžovatel může poté, co bude Nejvyšším soudem o jeho dovolání rozhodnuto, podat novou ústavní stížnost, v níž bude moci zohlednit mimo jiné i výsledek dovolacího řízení. Ústavní soud zdůrazňuje, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nikterak nepoškozuje, neboť v případě, že Nejvyšší soud jeho dovolání nevyhoví, bude mít stěžovatel zachovánu lhůtu pro podání ústavní stížnosti nejen ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu, nýbrž i ve vztahu k rozhodnutí soudu nalézacího a odvolacího.

Z důvodů výše vyložených Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou dle . Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud rovněž akcesorické návrhy na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a na přednostní projednání věci.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2009

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj