Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2888/09

Ústavní soud rozhodl dne 24. listopadu 2009 v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti P. F., zastoupeného JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem Komunardů 36, 170 00 Praha 7, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 2009 č. j. -250 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2008 č. j. -207, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces garantovaného v d (dále jen " ") a práva na rovnost účastníků v řízení garantovaného y. Stěžovatel též vzhledem ke své nemajetnosti požádal o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a navrhl, aby náklady na zastoupení stěžovatele zaplatil stát.

Na základě rozhodnutí krajského soudu byl stěžovatel mj. povinen zaplatit společnosti JOSTA VSETÍN, s.r.o. (dále jen "společnost") částku 44 268,30 Kč s úrokem z prodlení, neboť se na její úkor bezdůvodně obohatil. Řízení o vzájemném návrhu stěžovatele do částky 32 204,10 Kč bylo zastaveno. Ve věci procesního návrhu stěžovatele na započtení své pohledávky, dospěl obecný soud k závěru, že stěžovatel nemá vůči společnosti existenční započitatelnou pohledávku. Vrchní soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil, byť částečně nesouhlasil s právním posouzením nároku společnosti v části 20 000 Kč získané prodejem výrobků společnosti stěžovatelem (místo nároků z bezdůvodného obohacení šlo podle jeho názoru o nárok ze smlouvy uzavřené mezi účastníky). Vrchní soud se též vypořádal s námitkou stěžovatele, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť bylo třeba podle jeho názoru vycházet z toho, že změna vzájemného návrhu nebyla soudem připuštěna, a proto soud postupoval zcela správně, když neprovedl stěžovatelem navrhovaný důkaz.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal, že k porušení jeho ústavním pořádkem zaručených práv mělo dojít neprovedením důkazu, který stěžovatel navrhoval a kterým měla být určena výše technického řešení druhého větrného čerpadla na vodu, které stěžovatel vyrobil pro společnost. Stěžovatel tak nemohl na rozdíl od společnosti uplatnit všechna svá práva a nezbytné důkazy.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti ( y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "].

Stěžovatel sice v ústavní stížnosti formálně namítal porušení ústavních norem, avšak bez jakékoli ústavněprávní argumentace. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti se ve věci samé pohybuje na úrovni podústavního práva, přičemž se s těmito námitkami obecné soudy náležitě vypořádaly. Námitky stěžovatele uváděné v podané ústavní stížnosti se shodují s námitkami, které byly uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem, jimiž se tyto soudy dostatečně zabývaly ve svých rozhodnutích. Samu okolnost, že těmto námitkám (co se týče neprovedení znaleckého posudku v souvislosti se vzájemným návrhem stěžovatele na zaplacení dlužné částky, resp. s uplatněním započtení vzájemné pohledávky) obecné soudy nepřisvědčily, nelze v žádném případě považovat za porušení základních práv stěžovatele. Ústavní soud naopak musí konstatovat, že obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav, na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu. Jejich závěry jsou přiléhavé a svá rozhodnutí náležitě zdůvodnily.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

O návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle ustanovení nebylo třeba rozhodovat, neboť sdílí osud ústavní stížnosti. Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nelze též použít ustanovení , podle něhož soudce zpravodaj rozhodne, aby náklady stěžovatele na jeho zastoupení zcela zaplatil stát.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2009

Vojen Güttler

předseda senátu