Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2638/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky: JG INVEST, s. r. o., se sídlem Troubsko, Jihlavská 396/46a, zastoupené JUDr. Ludmilou Lejnarovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Růženínská 904, proti rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 15. 7. 2009, čj. - 50, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatelka navrhla zrušení výše uvedeného rozhodnutí, kterým mělo být zasaženo do jejích práv zakotvených , a d (dále " "), y ČR a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Okresní soud Brno - venkov (dále "okresní soud") totiž, prostřednictvím výzvy k předložení listinných důkazů, nežádal doklad o zaplacení postoupených pohledávek. Žalobu stěžovatelky pak zamítl právě na základě nepředložení tohoto dokladu. Tím jí odňal procesní příležitost doplnit svůj žalobní návrh o tento důkaz a svým zcela nepředvídatelným a přepjatě formalistickým rozhodnutím se při interpretaci ustanovení dopustil svévole. Vykročil tak z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Stěžovatelka byla v přesvědčení, že veškeré důkazy řádně předložila, neboť k dodání dalších nebyla vyzvána. Nepřípustnost odvolání proti napadenému rozhodnutí podle je způsobilá posunout věc do ústavněprávní roviny, neboť stěžovatelka je tak nucena vznášet své argumenty poprvé až před Ústavním soudem.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se u Okresního soudu Brno - venkov domáhala vydání rozsudku, jímž by J. L. (dále "žalovaný") zavázal k zaplacení částky 1.013,-- Kč, jako pohledávky na jízdném a přirážce, vzniklé Dopravnímu podniku města Brna, a. s., a postoupené JUDr. L. L., dále Andra Agency, s. r. o., a následně stěžovatelce. Okresní soud rozhodl dne 26. 6. 2008 platebním rozkazem, který byl, z důvodu nemožnosti jeho doručení do vlastních rukou žalovaného, zrušen, a žalovanému byl ustanoven opatrovník. Rozsudkem ze dne 15. 7. 2009, čj. - 50, byla žaloba stěžovatelky zamítnuta, žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

III.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Podle stěžovatelky došlo k porušení jejích základních práv postupem okresního soudu, který ji nevyzval k předložení důkazu a poté, z důvodu jeho absence, její žalobu zamítl. Ve zjevně bagatelní věci vidí posun do ústavněprávní roviny v tom, že soud vybočil z ustálené judikatury a rozhodl zcela nepředvídatelným způsobem.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR). Není tak povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ). Ve svých rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004,

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 33, str. 371, 374 - 375).

V reakci na argumenty stěžovatelky zvažoval Ústavní soud pouze skutečnost, zda napadené rozhodnutí není výsledkem natolik extrémní interpretace a aplikace podústavního práva, že by již vybočovalo z postulátů zakotvených v hlavě páté y. To však v projednávané věci neshledal.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že okresní soud pochybil, pokud ji nevyzval k tomu, aby doložila skutečnost, že společnosti Andra Agency, s. r. o., uhradila cenu za postoupené pohledávky. Přitom nijak tuto skutečnost neprokazuje a omezuje se pouze na konstatování, že žalovaná pohledávka již byla v její dispozici. Ústavní soud zde podotýká, že z ústavního principu nezávislosti soudů podle y ČR vyplývá zásada volného hodnocení důkazů, která je expressis verbis vyjádřena v . Proto obecný soud je povinen (současně také oprávněn) zvažovat v každé fázi řízení, které důkazy je třeba provést, zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit a posuzuje důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování. Provedené důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti.

Notoricky známou povinností účastníků řízení je označit důkazy k prokázání svých tvrzení ( ). Pokud tak stěžovatelka neučinila a nedoložila doklad o zaplacení kupní ceny za postoupené pohledávky, své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že jí náleží žalované plnění, neunesla. Lze tak uzavřít, že závěru okresního soudu, podle něhož neprokázala, že je osobou oprávněnou z dlužné částky, nelze z ústavněprávního hlediska cokoli upřít. V jeho postupu, použité interpretaci zákonných ustanovení ani závěrech Ústavní soud nespatřuje prvky libovůle či porušení principu spravedlnosti. Okresní soud rovněž dostál své povinnosti řádného odůvodnění rozhodnutí.

V dané věci Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, jak tvrdila v ústavní stížnosti, neshledal. Proto její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle , jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2009

František Duchoň, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu