Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2839/09

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem o návrhu A. H., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem ve Vyškově, Puškinova 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2009, č. j. -39, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2009, č. j. -15, a usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2008,

sp. zn.

, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

V návrhu, pojímaném jako ústavní stížnost podle ustanovení a násl. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), navrhovatel žádá, aby pro porušení označených článkůy, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ad Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí, včetně usnesení, jež sám dříve vydal.

Tímto usnesením Ústavní soud odmítl předchozí navrhovatelovu ústavní stížnost proti rozhodnutím správního orgánu a správních soudů, a to proto, že neodstranil vadu tohoto podání, spočívající v nedostatku povinného zastoupení advokátem [ ].

Žalobu navrhovatele proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu Krajský soud v Brně nyní rovněž napadeným usnesením jako nepřípustnou odmítl [ ] s odůvodněním, že zasahovat do řízení před Ústavním soudem a posuzovat, zda jeho postup byl "nesprávný", není "v jeho pravomoci", a Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost zamítl; podrobně vysvětlil, proč byla právem žaloba krajským soudem pro nedostatek pravomoci odmítnuta, a jako nedůvodnou zhodnotil i žalobcovu výtku, vycházející z ustanovení , jakož i

Navrhovatel v "ústavní stížnosti" namítá, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je "neústavní a nezákonné", neboť mu předcházelo "neústavní a nezákonné usnesení" krajského soudu, stejně jako "neústavní a nezákonné usnesení Ústavního soudu", jelikož "nemají zákonné náležitosti", neboť "nebyla vyhlášena jménem republiky", a o odmítnutí předchozí ústavní stížnosti rozhodl "neúplný senát"; Nejvyššímu správnímu soudu též vytýká, že "zjednodušil" kasační stížnost co do důvodů, pro kterou ji bylo možno podat a projednat.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ].

Je na první pohled zřejmé, že v části, v níž ústavní stížnost směřuje -a to přímo - proti usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2008,

sp. zn.

, jde zcela zjevně o návrh nepřípustný. Řízení před Ústavním soudem totiž vychází z koncepce koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví, jež se - logicky, jakož i z jeho institucionální struktury - odbývá v režimu jednoinstančním, čemuž logicky odpovídá, že proti rozhodnutí o ústavní stížnosti podat ústavní stížnost další je vyloučeno.

Plyne též odtud, že proti rozhodnutí Ústavního soudu již zásadně (se zde nevýznamnou výjimkou podle ustanovení a násl. ) není přípustný opravný prostředek žádný. Standardním poučením, obsaženým v rozhodnutí Ústavního soudu, že proti němu "není odvolání přípustné", se míní, že není přípustný jakýkoli opravný prostředek, ať by byl -v obecné rovině - dovozován z jiných procesních předpisů; vedle "odvolání" není přípustná ani "stížnost" ani "dovolání", a konečně ani "žaloba proti rozhodnutí správního orgánu", stejně jako "kasační stížnost" podle , jak se stěžovatel domníval.

Tím je předznamenáno i posouzení té části ústavní stížnosti, jíž jsou napadána rozhodnutí, vydaná soudy (zde správními) o těch opravných prostředcích, jež navrhovatel, ač nebyly přípustné, proti usnesení Ústavního soudu přesto podal. Je-li přezkum rozhodnutí Ústavního soudu vyloučen vůbec, nelze jej - již pojmově - připustit ani zprostředkovaně, otevřením možnosti hodnocení rozhodnutí, jimiž tuto zásadu obecné (správní) soudy vyjádřily ve svých výrocích a v jejich odůvodněních. I zde je tedy namístě závěr, že jde o návrh nepřípustný.

Jako takový byl soudcem zpravodajem podle (bez jednání) odmítnut.

Vzít v úvahu stěžovatelem vznesenou námitku podjatosti konkrétních soudců Ústavního soudu (ačkoli postrádá jakékoli odůvodnění a byla podána mimo rámec advokátního zastoupení) by mohlo být smysluplným jen tehdy, směřovala-li by též proti soudci, který je povolán o věci rozhodnout, a tak tomu zde není.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2009

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj