Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2237/09

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele D. B., zastoupeného JUDr. Eduardem Brunou, Ph.D. advokátem se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Sokolovská 24, proti rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. , pokynu Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 6. 2009, č.j. 8 VZV 1/2009-100, a usnesením Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Policie ČR ze dne 18. 3. 2009 a ze dne 25. 6. 2009, ČTS:OKFK:402-427/TČ-2008-009023, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby pro porušení , , , , a d a bod 3 písm. c), a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že shora uvedeným pokynem Vrchní státní zastupitelství v Praze podle § 174 odst. 2 písm. a) tr. řádu uložilo policejnímu orgánu (Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policiea vyšetřování, Policie ČR), aby vedl trestní řízení proti stěžovateli (podezřelému) pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 a 4 tr. zákona, jako proti osobě uprchlé ve smyslu § 302 tr. řádu a postupoval podle § 303 odst. 1 tr. řádu.

Proti stěžovateli bylo výše uvedeným usnesením policejního orgánu ze dne 18. 3. 2009 podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podle § 148 odst. 1 a 4 tr. zákona.

Policejní orgán ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 25. 6. 2009 s poukazem na § 160 odst. 1 a 5 tr. řádu zahájil trestní stíhání pro další skutek, v němž byl spatřován trestný čin podle § 148 odst. 1 a 4 tr. zákona.

Ústavní stížností rovněž napadeným rozhodnutím Okresního soudu v Pardubicích byl stěžovateli v předmětné trestní věci ustanoven (§ 39 tr. řádu) obhájcem JUDr. D. H., advokát.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že procesní podmínky pro vedení řízení proti uprchlému ve smyslu ustanovení § 302 a násl. tr. řádu splněny nebyly a orgány činné v trestním řízení, v rozporu kupříkladu s "rozhodnutím NS R 38/1995", vycházely jen ze "samotného pobytu v cizině" a nezjišťovaly "motiv, tj. snahu uprchnout nebo se vyhnout trestnímu stíhání". Tyto orgány nedodržely ani jimi stanovený termín - den 1. 7. 2009 - do kterého se "mohl sám, dobrovolně a řádně dostavit k podání vysvětlení". Právo na obhajobu, míní stěžovatel, porušily pak tím, že neuznaly plnou moc udělenou v záhlaví jmenovanému advokátovi, která byla datována dnem 10. 2. 2009 a založena do "předmětného spisu". Policejní orgán nezohlednil plnou moc v rámci "nuceného náhradního postupu" udělenou jeho matkou dne 28. 6. 2009 též tím, že obhájci odepřel nahlédnout do spisu, což bylo později úspěšně napadeno stížností k vrchnímu státnímu zastupitelství.

Ve vyjádřeních k ústavní stížnosti daly orgány činné v trestním řízení najevo, že svá rozhodnutí pokládají za věcně správná, a proto na svých právních závěrech setrvávají; shodně mají za to, že ústavní stížnost není důvodná.

Stěžovatel v replice jim opětovně oponoval, a předchozí podání doplnil sdělením, že obě ústavní stížností napadená usnesení o zahájení trestního stíhání byla usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 29. 9. 2009, č.j. 8 VZV 1/2009-299, zrušena a policejnímu orgánu bylo přikázáno, aby ve věci znovu jednal a rozhodl [§ 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu]. Připustil, že tím "k určité věcné nápravě ... došlo, nicméně tato skutečnost nic nemění na tom, že v jeho případě byl porušen zákon".

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

Za výše popsané procesní situace je ústavní stížnost nepřípustná.

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jdeli o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Ústavní stížnost je podle nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("neústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích bylo zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě kasačního rozhodnutí (zde usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 29. 9. 2009, č. j. 8 VZV 1/2009-299), jímž ostatně byla napadená usnesení policejního orgánu (jinak) odstraněna.

Jelikož tak tomu dosud není, je ústavní stížnost ve smyslu nepřípustná, a proto ji Ústavní soud soudcem zpravodajem podle shora citovaného ustanovení téhož zákona odmítl.

Výsledky řízení o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání sice nemohly přímo (kasačně) zasáhnout ústavní stížností rovněž napadené rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích, resp. pokyn Vrchního státního zastupitelství v Praze, důvod k procesní aktivitě Ústavního soudu však není ani zde; v procesní situaci, jež nastala zrušením usnesení policejního orgánu, totiž tato rozhodnutí nejsou způsobilá se dotknout ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Jelikož není ani zřetelného důvodu, aby - byť jen z důvodů procesních - musela být odklizena, je přiléhavé, konformně závěrům předchozím, ústavní stížnost i v této části posoudit jako návrh nepřípustný, který Ústavní soud proto odmítl [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2009

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj