Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2687/09

Ústavní soud rozhodl dne 26. listopadu 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky SALIX INTERNATIONAL a. s., se sídlem Zlín, Tečovice 392, zastoupené Mgr. Janem Horáčkem, advokátem v Přerově, Žerotínovo nám. 13, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2009 č. j. -69, ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2009 č. j. -74, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností podanou řádně a včas stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného usnesení vrchního soudu, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 10. 2008 č. j. -42, jímž bylo rozhodnuto jako rozsudkem pro zmeškání v řízení o zaplacení 809 070,-Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka (v řízení před obecnými soudy žalobkyně) nesouhlasí se závěrem Vrchního soudu v Praze, podle kterého nebyly v daném případě splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání a rozhodnutí soudu prvního stupně tedy trpí takovou procesní vadou, pro niž je nutno toto rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Stěžovatelka se domnívá, že předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání splněny byly a napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo porušeno její právo na spravedlivý proces dle d.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí systému obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, pokud svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce.

Tvrzení stěžovatelky, že Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, svým usnesením porušil její základní práva, není na místě. Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení dostatečně srozumitelně a racionálně vysvětlil, jaké důvody jej vedly k rozhodnutí, že v projednávané věci nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, když žalovaný nebyl řádně poučen podle ustanovení , , o následcích nedostavení se k jednání, které bylo odročeno. Napadené rozhodnutí je řádně odůvodněno, a protožeÚstavní soud nemá k důvodům, jež odvolací soud k jeho vydání vedly, žádné výhrady, v zájmu stručnosti na ně odkazuje. Stěžovatelka na podporu svého tvrzení o protiústavnosti napadeného rozhodnutí nepřinesla žádné relevantní právní námitky. Ústavní soud ve věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.

Ústavní soud připomíná, že , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšíhoodmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto mu nezbylo, než podanou ústavní stížnost odmítnout podle , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu