Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2840/09

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. H., zastoupeného JUDr. Ondřejem Kuchařem, advokátem sesídlem Široká 36/5, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2009 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým mělo dojít k porušení jeho základních práv zakotvených v , a d, v y a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , oÚstavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně právaposkytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecnýchsoudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem je ve smyslu y ČR ochrana ústavnosti a do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu proto přísluší zasahovat toliko v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních právnebo svobod stěžovatele. To znamená, že se Ústavní soud ve své činnosti musí řídit principem minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci.

Z těchto obecných principů vycházel Ústavní soud rovněž v souzené věci, obdobně jako ve své ustálené judikatuře (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

). V daném případě totiž Nejvyšší soud napadeným usnesením zrušil rozhodnutí obecných soudů a věc jim vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel sice v ústavní stížnosti správně uvedl, že napadené usnesení Nejvyššího soudu je pravomocné a není proti němu možno podat opravný prostředek, nicméně Ústavní soud akcentuje skutečnost, že řízení před obecnými soudy nelze chápat izolovaně, nýbrž v celkovém kontextu. Je tedy zřejmé, že předmětné řízení neskončilo, jelikož v této věci musí opět rozhodovat obecný soud a v řízení před ním stěžovatel bude moci disponovat všemi příslušnými procesními oprávněními. Za těchto okolností je proto podání ústavnístížnosti předčasné a Ústavní soud nemůže tedy v této fázi řízení z ústavně právního hlediska jakkoli hodnotit stěžovatelem rozporovaný postup Nejvyššího soudu.

Vzhledem ke shora uvedeným okolnostem Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu odmítnout jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2009

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj