Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2290/09

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného advokátem JUDr. Martinem Krumichem, Advokátní kancelář Kolín 3, Politických vězňů 427/19, proti usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. ze dne 22. 4. 2009, proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. ze dne 21. 10. 2008, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 25. 6. 2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů. Opírá ji zejména o následující důvody.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. , byl stěžovatel uznán vinným v bodě I. trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. c), h) tr. zák., jehož se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., a v bodě II. trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák., § 42 odst. 1 tr. zák. a § 29 odst. 3 tr. zák. k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody na doživotí. Pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. , odvolání podané stěžovatelem proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal stěžovatel dovolání, jež bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. podle § 265i odst. 1 písm. f) tr.ř. odmítnuto.

Stěžovatel se domnívá, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), jež jsou mu garantována zejména , a a násl. d (dále jen " ").

Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") pro meritorní projednání ústavní stížnosti.

Podle ustanovení ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Posledním procesním prostředkem v předmětné věci bylo dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, jež stěžovatel také využil. Lhůtu k podání ústavní stížnosti je proto třeba počítat od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. Z doručenek (č.l. 948 soudního spisu sp. zn. ) vyplývá, že předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo stěžovateli, jakož i obhájci stěžovatele doručeno dne 29. 5. 2009. Lhůta k podání ústavní stížnosti počala plynout následujícího dne a skončila v úterý 28. 7. 2009. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě dne 27. 8. 2009, tedy po lhůtě stanovené pro její podání .

Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2009

Vojen Güttler v.r.

soudce zpravodaj