Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2731/09

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky GEOSAN GROUP, a. s., IČ: 256 71 464, se sídlem U Nemocnice 430, 280 02 Kolín III, zastoupené Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou se sídlem v Praze, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 7. 2009, č. j. -62, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud s návrhem na zrušení výše uvedeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci s tím, že tímto rozhodnutím byla nepřípustně dotčena ve svém základním právu na soudní ochranu a spravedlivý proces garantovaného d (dále jen ""), y, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále namítá zásah do práva vyplývajícího z y, podle něhož nikomu nesmí být působena újma při uplatňování jeho základních práv a svobod.

V záhlaví označeným rozhodnutím vrchní soud zrušil odvoláním napadenou část usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2009, č. j. -34, jímž tento soud nařídil k návrhu stěžovatelky (žalobkyně) předběžné opatření ukládající žalovanému povinnost zdržet se blíže specifikovaného jednání (odstavec II. výroku) a bance, aby mu neumožnila nakládat s finančními prostředky na účtu (odstavec III. výroku). Odvolací soud dospěl k závěru, že krajský soud pochybil, pokud o předběžném opatření rozhodl. Návrh na jeho nařízení byl totiž podán v rámci řízení žalobě (stěžovatelky) o náhradu škody a jiné újmy podle ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení. K tomuto řízení ovšem není krajský soud podle ustanovení a 3 věcně příslušný, nebyl tudíž příslušným ani k rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření. K projednání věci i návrhu na vydání předběžného opatření je věcně příslušný soud okresní ( ). Věc byla tedy vrácena krajskému soudu s pokynem zabývat se v dalším řízení otázkou věcné příslušnosti a případně postupovat podle .

Stěžovatelka se závěry prezentovanými vrchním soudem nesouhlasí. Je přesvědčena, že předběžně opatření nařídil soud věcně a místně příslušný, což zdůvodňuje výkladem relevantních ustanovení a . Kromě toho, dokud bude vedeno řízení u krajského soudu, podat návrh okresnímu soudu ani nemůže. Vrchní soud podle názoru stěžovatelky nesprávným určením věcné příslušnosti a zrušením předběžného opatření vážně pochybil, čímž zásadním způsobem zasáhl do jejích základních práv, jak je uvedeno shora.

Soudce zpravodaj, tak jako v jiných případech, byl i nyní povinen primárně zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky přezkumu stanovené, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen""), včetně toho, zda se jedná o ústavní stížnost přípustnou. Z níže uvedených důvodů dospěl k negativnímu závěru.

Ústavní stížnost dle písm. d)y představuje procesní prostředek k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež fyzickým i právnickým osobám slouží k ochraně jejich práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti ( ). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsousamotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (y ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům teprve tehdy, pokud tato nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti tak plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.

Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž případnou protiústavnost spočívající v porušení základních práv jednotlivce již nelze napravit jiným způsobem. Kasační rozhodnutí, tj. ta rozhodnutí, jimiž se rozhodnutí instančně podřízených orgánů ruší a věc se jim vrací k dalšímu řízení, nejsou konečná a příslušné procesní prostředky na ochranu svých práv mohou jejich účastníci uplatňovat v dalším průběhu řízení. Ústavní stížnosti proti kasačním rozhodnutím jsou tedy zásadně nepřípustné (z mnoha rozhodnutí např. unesení

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavníhosoudu, sv. 40, č. 4, str. 781, či usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

, sp.zn.

, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Napadené rozhodnutí není rozhodnutím konečným, u něhož by případné zásahy do základních práv stěžovatelky byly definitivní a neodčinitelné. V daný okamžik je tedy podání ústavní stížnosti předčasné. Pokud by Ústavní soud přezkoumal po obsahové stránce návrh dříve, než ve věci definitivně rozhodne příslušný obecný soud, zasáhl by do sféry rozhodování obecných soudů a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak byl shora vymezen.

Protože soudce zpravodaj v dané věci neshledal ani splnění podmínek pro přijetí ústavní stížnosti podle ustanovení , tedy že by stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatelky, či existenci průtahů v řízení o opravném prostředku, což ostatně stěžovatelka ve své ústavní stížnosti ani netvrdila, bez dalšího již rozhodl a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný ( ve spojení s ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2009

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj