Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2505/09

Ústavní soud rozhodl dne 12. listopadu 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. S., zastoupené JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou v Praze 7, Nad Štolou 18, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. 7. 2009 č. j. -250 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2008 č. j. -224, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 9. 2009, stěžovatelka navrhuje zrušení rozhodnutí v záhlaví uvedených obecných soudů vydaných v řízení o zaplacení částky 850 000,-Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy obou stupňů uvedenými rozhodnutími porušily její ústavně zaručená práva dle , , d a , a y ČR. Uvádí dále, že ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou v rozporu jak s hmotněprávními, tak s procesními ustanoveními, obsaženými v , a s nálezy Ústavního soudu ČR.

Z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, neboť neshledal odvolací námitky stěžovatelky (v řízení před obecnými soudy žalobkyně 1.) a její dcery (žalobkyně 2.) jako důvodné. Dovolání stěžovatelky k Nejvyššímu soudu bylo odmítnuto usnesením, které bylo stěžovatelce doručeno dne 28. 7. 2009.

Ústavní soud především konstatuje, že Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené [ , odst. 3, 4, , odst. 1 písm. b) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "].

Ústavní soud se nejprve zabýval ústavní stížností v části, v níž stěžovatelka napadá usnesení Nejvyššího soudu.

Z obsahu napadeného usnesení Nejvyššího soudu bylo zjištěno, že tento soud opodstatněně odmítl dovolání stěžovatelky, když dospěl k závěru, že její dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dle věty první a odmítl. Nejvyšší soud své rozhodnutí, s odkazem na obsah dovolání, znění a na svou ustálenou judikaturu, dostatečně odůvodnil, a to stran všech námitek, jež stěžovatelka opět vznáší v ústavní stížnosti. Proto byla v této části ústavní stížnost stěžovatelky shledána zjevně neopodstatněnou.

Pokud jde o část návrhu směřující proti rozsudku Krajského soud v Ostravě ze dne 19. 11. 2008, pak pro výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které se nevztahují účinky , jde o návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené. Lhůtu k podání nelze v daném případě odvozovat ode dne doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, neboť z rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že k odmítnutí dovolání nedošlo z důvodů závisejících na jeho uvážení. Ústavní stížnost v části napadající rozsudek Krajského soudu v Ostravě byla tedy podána opožděně.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Ústavní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona

o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu