Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2626/09

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti I. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 5. 2009 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností brojí stěžovatel proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, jímž měla být porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , a d. Proto se domáhá jeho zrušení.

Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 byl stěžovatel vzat do vazby [z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c), tr.řádu]. Proti tomuto usnesení podal stížnost, kterou dne 21. 7. 2009 vzal zpět; to proto - jak sám uvádí - že byl z vazby propuštěn na základě usnesení Městského státního zastupitelství ze dne 17. 7. 2009 pod č. j. 1 KZV 119/2009 ke stížnosti stěžovatele proti usnesení o zahájení trestního stíhání č. j. OKFK-296/TČ-2008-18-C ze dne 26. 5. 2009. O zpětvzetí stížnosti proti soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze svým usnesením sp. zn. ze dne 23. 7. 2009 tak, že zpětvzetí stížnosti vzal na vědomí.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní stížnost dle písm. d) y ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež slouží fyzické nebo právnické osobě k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, který nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Na druhé straně jsou důvodem subsidiarity samotné kompetence Ústavního soudu jakoorgánu ochrany ústavnosti ( y ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Jinými slovy, v subsidiaritě ústavní stížnosti se rovněž realizuje v konkrétní a praktické podobě ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci, bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán o těchto právech rozhodoval, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci. Obě tato hlediska je proto třeba reflektovat při aplikaci a interpretaci jednotlivých institutů , v daném případě při posouzení přípustnosti ústavní stížnosti.

Podle ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle ust. věta před středníkem ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

V dané věci Ústavní soud poukazuje na to, že proti napadenému rozhodnutí obvodního soudu byla přípustná stížnost k Městskému soudu v Praze. Takový opravný prostředek je tedy třeba považovat za procesní prostředek ve smyslu ust. vespojení s ust. . Nutno dodat, že stěžovatel byl rovněž informován v napadených rozhodnutích v poučení, že je v dané věci taková stížnost přípustná. Stěžovatel měl tedy tento prostředek k ochraně svého práva k dispozici. Toho stěžovatel i využil, neboť stížnost proti napadenému usnesení obvodního soud podal; posléze ji však vzal zpět. Zpětvzetí zákonem přípustného opravného prostředku nastoluje stav, který je shodný se stavem, kdy přípustný prostředek nebyl podán vůbec (srov. např. usnesení

sp. zn.

).

Proto Ústavní soud dospívá k závěru, že ústavní stížnost je pro nevyčerpání zákonem daných procesních prostředků nepřípustná (§ 75 odst. 1 cit. zákona).

Pokud se stěžovatel nyní domáhá zrušení napadeného usnesení obvodního soudu u Ústavního soudu, nijak relevantně neargumentuje, proč se téhož důsledně nedomáhal ve stížnostním řízením před Městským soudem v Praze. Nedůslednost stěžovatele - pokud jde o vyčerpání existujících procesních prostředků - nelze totiž "dohánět" až v řízení o ústavní stížnosti u Ústavního soudu.

Naplnění podmínek ustanovení vprojednávaném případě Ústavní soud neshledal, a sám stěžovatel jejich existenci ani netvrdil.

Za tohoto stavu soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2009

Vojen Güttler v.r.

soudce zpravodaj