Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
64001.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 2713/09
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. G., bez právního zastoupení, proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. července, sp. zn. D 1732/97 , za účasti Okresního soudu v Hodoníně, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 20. 10. 2009 se stěžovatel domáhal „přezkoumání“ usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. července, sp. zn. D 1732/97 , se kterým stěžovatel zjevně nesouhlasí.
Tímto rozhodnutím bylo odmítnuto odvolání stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 11. 2005, č. j. D 1732/97 -129, jako opožděné.
Zákon č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu “) ve svém § 43 odst. 1 písm e) zakotvuje jako důvod pro odmítnutí návrhu jeho nepřípustnost. Nepřípustností ústavní stížnosti rozumí ustanovení § 75 odst. 1 věta první zákona o Ústavním soudu nevyčerpání všech opravných prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně práva poskytuje.
Součástí napadeného rozhodnutí je i poučení, že proti rozhodnutí je možno podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně.
Jak Ústavní soud zjistil telefonickým dotazem na příslušnou soudní kancelář Okresního soudu v Hodoníně (viz úřední záznam na č. l. 3), stěžovatel odvolání podal a Krajský soud v Brně o něm dosud nerozhodl.
V dané věci je tedy podáno odvolání souběžně s ústavní stížností, což stěžovatel v ústavní stížnosti sám uvádí a kopii listin y označené jako odvolání datované 18. srpna 2009 k ústavní stížnosti sám přiložil. Z uvedeného vyplývá, že taková ústavní stížnost je co do naplnění formálních kritérií nepřípustná podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu , neboť posledním prostředkem k ochraně práva je zde podané odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto.
Z uvedených ustanovení zákona o Ústavním soudu je navíc tím spíše zřejmé, že ústavní stížnost by byla nepřípustná i pokud by stěžovatel odvolání proti napadenému rozhodnutí navzdory poučení nepodal vůbec, resp. pokud by vlastním postupem zapříčinil, že o odvolání nebude rozhodnuto věcně, např. z důvodu jeho opožděnosti.
Po výše uvedených zjištěních se již Ústavní soud dále nezabýval skutečností, že návrh trpí řadou materiálních i formálních vad. Ústavní soud především shledal absencispeciální plné moci pro zastupování v řízení před Ústavním soudem (§ 29 , § 30 a § 31z zákona o Ústavním soudu ). Odstranění těchto vad po případné výzvě Ústavního soudu by však na faktu nepřípustnosti ústavní stížnosti ničeho nezměnilo.
Ústavní soud soudcem zpravodajem proto usnesením rozhodl o odmítnutí návrhu pro jeho nepřípustnost, neboť podmínky pro tento postup stanovené ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jsou splněny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2009
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj