Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1972/09

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti T. D., právně zastoupeného JUDr. Vítem Širokým, advokátem se sídlem U Nikolajky 883/5, Praha 5, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě č. j. 1 ZN 2659/2008-32 ze dne 21. 5. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d (dále jen ) domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Jihlavě.

Usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor vnější služby, Obvodní oddělení Policie Telč, č.j.; ORJ1-2258-37/TČ-2008-15, ze dne 22. 4. 2009, bylo policejním orgánem ve smyslu ustanovení § 159a odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o odložení věci podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle ustanovení § 221 odst. 1 tr. zákona, jehož se měl dopustit T. N. V. tím, že dne 3. 10. 2008 kolem 04:00 hod. uvnitř baru Superstar v Telči, na ul. Hradecká čp. 2, a dále pak na ulici před tímto barem fyzicky napadl kovovou tyčí stěžovatele - hosta baru a způsobil mu zlomeninu levé loketní kosti, zhmoždění předloketní a loketní krajiny a dále zhmoždění obou kolen a pravého bérce. Proti usnesení o odložení věci podal stěžovatel stížnost, která byla napadeným usnesením Okresního státního zastupitelství v Jihlavě zamítnuta.

Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně rozebírá skutkový děj, tak jak se měl podle jeho tvrzení odehrát a nesouhlasí se závěry orgánů činných v trestním řízení, že se ze strany prověřované osoby jednalo o nutnou obranu. Stěžovatel jako poškozený se domnívá, že útoku proti němu se dopustily dokonce tři osoby najednou, a je dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin ublížení na zdraví podle ustanoveni § 221 odst. 1 tr. zákona mohl být spáchán všemi třemi podezřelými ve spolupachatelství dle ust. § 9 odst. 2 tr. zákona, přičemž tyto skutečnosti v napadaném usnesení policejní orgán zcela ignoroval.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost nelze považovat za opodstatněnou.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s tím, že orgány činné v trestním řízení neshledaly podmínky k zahájení trestního stíhání konkrétní osoby a věc ve smyslu ustanovení § 159a odst. 1 trestního řádu odložily.

Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi (srov. usnesení II.ÚS 361/96, publ. in Sb. n. u., sv. 7, str. 345,

I.ÚS 84/99

, tamtéž, sv. 14, str. 291) vyložil, že z a y lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, kdo jej spáchal, jaký trest, popř. jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit ( y). Subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, respektive aby určité jednání bylo kvalifikováno jako konkrétní trestný čin, zákonná pravidla nestanoví, natož aby takový požadavek byl chráněn na ústavní úrovni. Podle Ústavního soudu (usnesení , nepublikováno) způsob prověřování oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, nelze z pohledu ústavněprávního zahrnout pod základní práva garantovaná u.

Přijímání a prověřování trestních oznámení upravuje trestní řád v ustanovení § 158 a následujících. Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit věc jinak. Ústavní soud ověřil, že v projednávané věci policejní orgán přijal oznámení operačního důstojníka policie o napadení osob, provedl šetření a věc odložil. Stěžovatel využil zákonné možnosti podat proti usnesení o odložení věci stížnost, kterou státní zástupce přijal a rozhodl o ní podle § 148 odst. 1 trestního řádu a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Lze tedy učinit závěr, že orgány činné v trestním řízení nezůstaly nečinné, věcí se přiměřeným způsobem zabývaly a rozhodly v souladu s požadavky kladenými na jejich rozhodování normami trestního řádu. Skutečnost, že věc odložily a stížnost zamítly, nepředstavuje porušení žádného z ústavně zaručených subjektivních veřejných práv stěžovatele. Jeho nesouhlas s negativním výsledkem vyřízení podnětu není rozhodný a nemůže bez dalšího založit opodstatněnost ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 21. října 2009

Stanislav Balík

předseda senátu