Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1112/09

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele M. H., zastoupeného JUDr. Hanou Záveskou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Blahoslavova 186/II, o návrhu, jímž se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud označil postup Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, a Vrchního soudu v Praze za porušení práv plynoucích z ustanovení a d, a aby zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ve svém návrhu brojí proti postupu v záhlaví uvedených orgánů činných v trestním řízení. Podstatou jeho argumentace je tvrzení, že v trestním řízení nebyl řádně poučen o možnosti uplatnit v pozici poškozeného nárok na náhradu jemu způsobené škody v trestním řízení. Nárok proto včas neuplatnil. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 14. 12. 2006 sp. zn. , jímž byli obžalovaní L. S. a D. S. obžaloby zproštěni, stěžovatel podal odvolání. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. jeho odvolání zamítl, neboť zjistil, že stěžovatel nárok na náhradu škody uplatnil dne 17. 9. 2006, tedy po zahájení hlavního líčení (1. 8. 2006). Považoval jej proto za osobu neoprávněnou odvolání podat. Stěžovatel se domáhá předně deklaratorního výroku o porušení ústavně zaručených práv, k němuž údajně došlo postupem orgánů činných v trestním řízení, a navrhuje kasaci usnesení Vrchního soudu v Praze.

Ústavní soud primárně posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a to zejména otázku, zda je sám k projednání ústavní stížnosti příslušný a zda je návrh podán včas.

Ústavní soud je dle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3y a v článku 2 odst. 2d, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit.

Dle ustanovení y ČR je Ústavní soud oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech v tomto článku uvedených. Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v písm. d)y. Ústavní soud je oprávněn posoudit v řízení o ní jen pravomocné rozhodnutí a jiný zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Podle y pak zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla řízení před Ústavním soudem. Podle ustanovení , jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví v nálezu, které ústavně zaručené právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona byly porušeny a jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo. Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti, Ústavní soud buď zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva či svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením [ust. a a b) ].

Z uvedeného je zřejmé, že Ústavní soud je v řízení o ústavní stížnosti příslušný pouze k rozhodnutí o zrušení konkrétního individuálního právního aktu, nebo k vydání zákazu pokračovat v zásahu. Ústavní soud nemá ani oprávnění pouze konstatovat porušení ústavně garantovaného práva či svobody. S ohledem na výše uvedené tedy nelze dovodit oprávnění Ústavního soudu deklarovat, že postupem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, a Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, došlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Tuto část návrhového žádání proto Ústavní soud odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný[ ].

Z obsahu návrhu i přiložených dokumentů je navíc zřejmé, že stěžovatel návrh směřující proti postupu uvedených orgánů činných v trestním řízení, stejně tak jako proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, podává opožděně. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle ustanovení jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánů veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

Napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. bylo stěžovateli doručeno dne 4. 8. 2007. Projednávaný návrh stěžovatel podal k poštovní přepravě dne 29. 4. 2009. Tedy po lhůtě k tomu zákonem stanovené. Moment, od něhož se odvíjí tvrzený nesprávný postup, totiž situace, kdy stěžovatel v pozici poškozeného údajně nebyl řádně poučen o možnosti uplatnit návrh na náhradu škody u hlavního líčení před zahájením dokazování, pak vydání tohoto usnesení předcházel. I tento postup orgánů činných v trestním řízení tak stěžovatel napadá opožděně.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný dle ustanovení , a zčásti jako návrh opožděně podaný dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. října 2009

Stanislav Balík

soudce zpravodaj