Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1917/09

Ústavní soud rozhodl dne 27. října 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele OSDA - ČR - ŽDB - OSTRAVA, se sídlem v Ostravě, Nádražní 532/157, zastoupeného JUDr. Milošem Bláhou, advokátem v Praze 8, Zenklova 117, proti unesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2008 č. j. -9 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2009 č. j. -31, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 17. 7. 2009, podanou včas a co do formálních náležitostí v souladu se zákonem, se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, což odůvodnil tím, že soudy porušily jeho právo na přístup k soudu a na spravedlivý proces dle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a současně a y.

Z přiložených kopií napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal návrh na přezkum peněžního vypořádání hlavním akcionářem dle obchodního zákoníku. Krajský soud v Ostravě usnesením řízení zastavil dle pro nedostatek pravomoci, když k námitce žalovaného v prvním jeho úkonu zjistil, že byla uzavřena platná rozhodčí smlouva a věc může být (výslovně dle zákona) podrobena rozhodčí smlouvě ( a obchodního zákoníku). Stěžovatel podal odvolání. Vrchní soud v Olomouci prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že podal návrh na zahájení řízení, avšak prvostupňový soud, aniž učinil jediný úkon a aniž stěžovatele především vyzval k odstranění vad (zejména označení účastníků řízení) dle a , řízení zastavil pro nedostatek pravomoci. Stěžovatel uvedl, že v návrhu neoznačil žalovaného ani okruh účastníků a nemohla tak být splněna podmínka o tom, že námitka o nedostatku pravomoci byla podána žalovaným.

Dále namítl, že soud dospěl k závěru o platnosti rozhodčí doložky, avšak neuvedl, z čeho tak usuzoval. Stěžovatel zdůraznil právo na řádné odůvodnění rozhodnutí s tím, že soud měl uvést, na základě jakých konkrétních skutečností dospěl k závěru o platnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění hlavním akcionářem, resp. rozhodčí doložky, a jakými skutečnostmi se při tom zabýval. Dle stěžovatele měl soud minimálně konstatovat, že neshledal žádné důvody pro neplatnost smlouvy. Rozhodnutí je dle stěžovatele nepřezkoumatelné. Nesouhlasí ani s konstatováním odvolacího soudu, že otázku platnosti smlouvy zkoumal prvostupňový soud jako otázku předběžnou; dle stěžovatele mohl stejně tak otázku platnosti smlouvy zcela opomenout. Stěžovatel rovněž uvedl, že v čl. IV. a V. doplnění odvolání uváděl konkrétní námitky proti rozhodčí doložce ke zpochybnění její platnosti, avšak odvolací soud se námitkami nezabýval, stejně jako se nezabýval ani jeho podnětem k postupu dle y a k předložení předběžné otázky ESD.

Závěrem stěžovatel uvedl, že nastal jím předpokládaný stav, tedy z důvodu pasivity druhé strany smlouvy nemůže dojít k určení rozhodce a neexistuje tak subjekt, u kterého by se stěžovatel mohl domoci práv.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud úvodem poukazuje na svůj předchozí shodný postup v obdobných věcech - viz např. usnesení ze dne 23. 6. 2005

sp. zn.

, ze dne 23. 8. 2006

sp. zn.

nebo ze dne 5. 8. 2009

sp. zn.

(usnesení jsou dostupná na stránkách http://nalus.usoud.cz, přičemž první a poslední uvedené usnesení je stěžovateli evidentně známo).

Zjevně neopodstatněnou je námitka stěžovatele, že neoznačil v návrhu žalovaného, proto tento nemohl podat námitku nedostatku pravomoci obecných soudů. Stěžovatel k ústavní stížnosti připojil stejnopis svého návrhu ze dne 18. 10. 2006, z něhož jasně vyplývá osoba žalovaná i její sídlo. Ostatně také v předloženém opisu doplnění odvolání a v ústavní stížnosti stěžovatel jednoznačně označuje žalovaného. Z rozhodnutí prvostupňového soudu je pak zřejmé, že o osobě žalované neměl, s ohledem na obsah návrhu stěžovatele ze dne 18. 10. 2006, pochyb. Ústavní soud také zjistil, že v návrhu stěžovatele je rovněž jasně uvedeno, kdo návrh podal, co má být předmětem řízení a čeho se stěžovatel domáhal. Uvedené je tedy třeba doplnit o konstatování, že výzva k odstranění vad návrhu by byla nadbytečná a protiprávní. Ustanovení řeší překážku pravomoci obecného soudu v podobě rozhodčí smlouvy, když tato brání soudu nejen věc projednat a rozhodnout, ale také činit jednotlivé procesní úkony.

Nelze se ztotožnit ani s názorem stěžovatele, že rozhodnutí prvostupňového soudu je nepřezkoumatelné, pokud jde o závěr o platnosti rozhodčí doložky. Z jeho rozhodnutí vyplývá, že se zabýval příslušným notářským zápisem i smlouvou o převzetí obchodního jmění hlavním akcionářem, včetně rozhodčího ujednání a přílohy o úpravě pravidel rozhodčího řízení. Dospěl k závěru, že rozhodčí smlouva je platná a neshledal ani další překážky stanovené v . Tyto závěry dostatečně odůvodnil. K závěru, že věc může být dle platného práva podrobena rozhodčí smlouvě, se připojil také odvolací soud, i tento se zabýval smlouvou o převzetí obchodního jmění hlavním akcionářem a rozhodčí doložkou.

Pokud jde o námitky stěžovatele obsažené v části IV. doplnění odvolání, poukazující na nevýhodnost rozhodčí smlouvy pro menšinové akcionáře (především ekonomická nevýhodnost odrazující od využití prostředku k ochraně práva), tyto nejsou relevantní. Jak Ústavní soud uvedl již ve svých výše zmíněných usneseních, legitimní očekávání držitele akcií nedosahuje takové intenzity jako legitimní očekávání vlastníka jiného majetku vzhledem k tomu, že samotné vlastnictví akcií nezaručuje akcionářům neměnné postavení ani absolutní rovnost akcionářů, neboť rozsah akcionářských (vlastnických) práv je odvozen od počtu akcií shodné nominální hodnoty a z povahy podstaty akciové společnosti vyplývá možnost "rizika" změn postavení jejich společníků, zejména minoritních akcionářů. Vlastnictví akcií tedy nese určité riziko spočívající v možném omezení či zasahování do vlastnického práva. Opatření, která k tomuto stavu směřují, však musí být proporcionální. Je-li ujednání stran o rozhodčí doložce platné, zavazuje všechny akcionáře, neboť je schválila valná hromada (složená ze všech akcionářů) jako nejvyšší orgán společnosti a výhrady minoritního akcionáře nemohou mít vliv na závaznost ujednání. Rozhodnutí dle přitom nepředstavuje porušení práva na soudní ochranu, neboť právní ochrana zůstala stěžovateli přiměřeně zachována v rámci rozhodčího řízení a za určitých podmínek pak stěžovatel může nechat soudem přezkoumat i rozhodčí nález.

K uvedenému je třeba podotknout, že z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že souběžně bylo vedeno řízení o neplatnost usnesení valné hromady a smlouvy o převzetí obchodního jmění hlavním akcionářem (obsahující rozhodčí smlouvu).

Dle y, dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Podle dikce tohoto ustanovení je tedy věcí nezávislého soudu, aby usoudil, zda vůbec považuje aplikované ustanovení zákona za protiústavní. Z odůvodnění rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že tyto obchodního zákoníku za protiústavní nepovažovaly, naopak přistoupily k jeho aplikaci.

Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, proto postupoval dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. října 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu