Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2040/09

Ústavní soud rozhodl dne 19. října 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele A. T., zastoupeného JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 4. 2009 č. j. -125, rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2008 č. j. -110 a Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 9. 2007 č. j. -83, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v , d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v a y. Uvedl, že dle jeho přesvědčení soudy nezohlednily výpovědi svědků, kterých se v řízení dovolával, a, přestože bylo dokazování před soudem I. stupně obsáhlé, opíraly své rozhodnutí o u předloženou žalobcem, nyní vedlejším účastníkem - okolnosti vyhotovení y (o uznání dluhu) však řádně vysvětlil a provedenými důkazy prokázal, že dluh splatil. Proto žaloba a jednání žalovaného mělo být považováno za chování v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a také s dobrými mravy. V tomto směru soudy nejednaly v souladu s jeho právem na spravedlivý proces, Městský soud v Praze pak v odvolacím řízení nesplnil ani svou povinnost rozhodnutí soudu I. stupně zodpovědně přezkoumat.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , odst. 3, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu České republiky bylo zjištěno, že dovolání stěžovatele směřující proti rozsudku soudu II. stupně bylo opodstatněně odmítnuto pro jeho nepřípustnost, přičemž odůvodnění rozhodnutí, opírající se o obsah dovolání, znění a , je přiléhavé a zcela vyčerpávající - proto lze v dalším na ně odkázat. Je třeba konstatovat, že stěžovatel sám ani ve svém návrhu nic rozhodnutí dovolacího soudu nevytýká.

Pro výše uvedené byl návrh brojící proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Pokud jde o ústavní stížnost napadající rozsudek soudu I. a II. stupně, pak zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze k odvolání žalovaného přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jímž byl stěžovatel zavázán zaplatit žalobci 495.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 28. 1. 2003 do zaplacení a uhradit mu náklady řízení ve výši 68.530,50 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, a opodstatněně jej v napadených výrocích potvrdil. Z obsahu odůvodnění tohoto rozsudku, jakož i rozhodnutí soudu I. stupně, je nepochybné, že se Obvodní soud pro Prahu 8 vypořádal se všemi provedenými důkazy, zjištěný skutkový stav správně zhodnotil i po stránce právní, a proto i v tomto rozsahu byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2009

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu