Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3225/07

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. K. R. B., zastoupeného JUDr. Josefem Skácelem, advokátem, se sídlem v Praze, Londýnská 674/55, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2007, sp. zn. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení shora uvedených usnesení obecného soudu, jimiž prý bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d. Všechna napadená usnesení se věcně týkají předběžných opatření nařízených Městským soudem v Praze a jejich přezkumu Vrchním soudem v Praze v právní věci žalobce Prague Associates (Cyprus) Limited proti žalovanému stěžovateli; jedná se zejména o povinnost stěžovatele složit do soudní úschovy konkrétně vymezené akcie společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., a o zákaz, aby tato společnost konala mimořádné valné hromady.

Ústavní stížnost je převážně postavena na rozsáhlé argumentaci, polemizující s dosavadní praxí Ústavního soudu, jenž dosud odmítal obdobná podání pro nevyčerpání procesních prostředků ochrany práv, tedy pro nepřípustnost. Podle stěžovatele různá předběžná opatření v daném případě vytvořila hustou síť, kdy pozdější předběžné opatření navazuje na ta předchozí tak, aby nedošlo k újmě žalobce; podle jeho názoru však naopak ve svých důsledcích způsobují jeho újmu jako žalovaného, i mnoha jiných osob. Podle stěžovatelova mínění nebyly splněny podmínky toho, aby mu byla uložena povinnost uložit akcie do soudní úschovy a postup soudu v otázce nekonání valných hromad hodnotí jako alibistický a účelový. Celkově vzato stěžovatel protestuje proti údajnému zneužívání institutu předběžného opatření, neboť jsou podstatně omezována práva různých osob, jsou jim ukládány povinnosti a poškozovány jejich zájmy.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že se obdobnou věcí již zabýval v řízení, vedeném pod

sp. zn.

stěžovatele Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s. I. senát neshledal žádného důvodu, aby se od závěrů, vyslovených v nálezu pod shora uvedenou spisovou značkou jakkoliv odchýlil. Proto nezbývá než zopakovat, že rozsah kompetencí Ústavního soudu je striktně stanoven v y ČR a dále rozveden ; z nich vyplývá, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový má přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit, neboť při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3y a v článku 2 odst. 2y, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon.

K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi (byť s jistou rezervovaností, viz kupříkladu usnesení ve věci

sp. zn.

) vyjádřil již tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze a lze tedy tato rozhodnutí podrobit přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti (neboť podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na proces ve svém celku). Ústavní soud tedy pouze zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (y), bylo vydáno příslušným orgánem (y) a není projevem svévole (y ČR a a 3y); srov. např. nález ve věci

sp. zn.

, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 16, str. 17. Dle přesvědčení Ústavního soudu uvedeným požadavkům napadená rozhodnutí obecných soudů vyhovují s tím, že dílčí pochybení, kterého se dopustil soud nalézací, odvolací soud odstranil.

Ústavní soud v dřívějších rozhodnutích (srov. kupř.

sp. zn.

a

sp. zn.

) dal nicméně zřetelně najevo, že "smyslem předběžného opatření je zatímní úprava poměrů účastníků (nikoli s konečnou platností); přitom musí být poskytnuta ochrana jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak v rámci ústavních pravidel i tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje (y)". Současně platí, že "ochrana toho, proti komu má navrhované předběžné opatření směřovat, však nemůže dosáhnout takové intenzity, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany". Ústavní soud opětovně zdůrazňuje i důsledky toho, že v případě předběžného opatření se jedná o opatření s omezenou dobou trvání a není jím ani prejudikován konečný výsledek sporu.

Vědom si přesto potenciální problematičnosti posuzované právní věci, uvádí Ústavní soud toliko jako obiter dictum následující. Pokud by docházelo ze strany Městského soudu v Praze i nadále předběžnými opatřeními k bezvýjimečnému zákazu veškerých valných hromad v daném případě, tedy i těch valných hromad, jež mají za cíl dostát kogentním ustanovením obchodního zákoníku (např. § 184 odst. 3 ve spojitosti s § 187 odst. 1 písm. f/ a § 192 odst. 1), mohla by nastat situace za níž by mohly být zájmy vedlejšího účastníka neproporcionálně chráněny na úkor zájmů stěžovatele, a takové soudní rozhodnutí by tak hypoteticky mohlo porušit některé jeho ústavně chráněné právo. Pouze na okraj Ústavní soud konstatuje, že řešením vzniklé problematické situace však může být pouze vydání rozhodnutí ve věci samé.

Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost jako návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. října 2009

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu