Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1726/09

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. V. K., zastoupené Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem Advokátní kanceláře v Břeclavi, Jana Palacha 121/8, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2008 č. j. -2558, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení jejích základních práv zaručených zejména d a y (dále jen „ “), podle nichž státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví, zrušení shora označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci.

2. Jak stěžovatelka uvádí v ústavní stížnosti, je proti ní vedeno pod sp. zn. u Krajského soudu v Brně trestní řízení pro trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. z.“), a pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. z. Dne 12. 8. 2008 byl Krajským soudem v Brně v uvedeném trestním řízení vynesen rozsudek, kterým byla stěžovatelka v plném rozsahu zproštěna obžaloby, a stěžovatelka se u jednání vzdala práva na podání odvolání. Dne 22. 10. 2008 bylo Krajskému soudu v Brně doručeno podání, označené jako odvolání státního zástupce proti uvedenému zprošťujícímu rozsudku Krajského soudu v Brně v neprospěch stěžovatelky a další obviněné, a to do výroku o vině i trestu. Uvedené podání je v závěru opatřeno kulatým razítkem Krajského státního zastupitelství Brno se státním znakem a je zde uvedeno: „Státní zástupkyně, v. r. JUDr. D. B.“ bez podpisu a dále je zde uvedeno: „Za správnost: Č.“ s nečitelným podpisem. Vrchní soud v Olomouci na základě tohoto podání státního zástupce napadeným usnesením ze dne 16. 12. 2008 č. j. -2558 rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně.

3. Stěžovatelka má za to, že v daném případě se nejednalo o odvolání splňující zákonné náležitosti, neboť toto musí být podáno a tedy i podepsáno výlučně a pouze osobou státního zástupce. Vrchní soud v Olomouci měl proto podle názoru stěžovatelky toto odvolání podle § 253 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), odmítnout nebo k podání neměl vůbec přihlížet. Pokud tedy Vrchní soud v Olomouci postupoval shora uvedeným způsobem, vykonával tak státní moc v rozporu se zákonem a zasáhl do ústavně chráněných práv stěžovatelky. Stěžovatelka proto v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu zrušil.

II.

4. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a připojených soudních rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Nepřípustnost ústavní stížnosti v řízení před Ústavním soudem vyplývá ze skutečnosti, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že se nejedná o procesní prostředek, který by mohl být využit k ochraně práva vedle prostředků jiných, ale že lze ústavní stížnost podat po vyčerpání všech procesních prostředků, které jednotlivci zákon k ochraně jeho práva poskytuje [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)]. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

6. Ústavní soud předně konstatuje, jak dává opakovaně najevo ve svých rozhodnutích, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Ústavní stížností napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci není však takovým rozhodnutím. V posuzovaném případě usnesení vrchního soudu, kterým byl z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně, je rozhodnutím nemeritorní povahy a Krajský soud v Brně ve věci trestního stíhání, vedeného proti stěžovatelce, znovu rozhodne. Napadeným rozhodnutím nemohla být v tomto směru stěžovatelce způsobena žádná vážnější újma a zmíněné rozhodnutí nemohlo mít ve své podstatě ani vliv na vlastní rozhodnutí ve věci samé. Teprve rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve věci samé by mohlo být na újmu práv stěžovatelky a stěžovatelce náleží proti takovému rozhodnutí řádný opravný prostředek a taktéž proti konečnému rozhodnutí obecných soudů ve věci samé má stěžovatelka možnost domáhat se svých práv a svobod v řízení o mimořádných opravných prostředcích, včetně podání ústavní stížnosti.

7. K námitce stěžovatelky, že v daném případě odvolání státního zástupce nesplňovalo zákonné náležitosti, pak Ústavní soud odkazuje na ustanovení pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 7/2004, jímž se podle ustanovení a , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, vydává kancelářský řád státního zastupitelství, který upravuje i postup vypravení písemností státního zastupitelství.

8. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutí nemajícím v daném okamžiku dopad do sféry jejích základních práv a svobod, jenž by byl trvalým a nezhojitelným v dalším řízení před obecnými soudy, nezbylo Ústavnímu soudu než uplatnit princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak bylo uvedeno výše. O tom, zda o stěžovatelčiných právech bylo rozhodnuto způsobem neporušujícím její základní práva a svobody, bude moci být případně rozhodováno až po pravomocném skončení dané věci.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2009

Michaela Židlická

soudce zpravodaj