Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2490/09

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele H. C., proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. 5. 2009, č. j. -230, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že napadeným rozsudkem okresního soudu byl stěžovatel zavázán k plnění výživného pro nezletilou E. V. ve výši 500 Kč měsíčně od 8. 2. 2005 a od 1. 1. 2008 ve výši 700 Kč měsíčně; současně na dlužném výživném za období od 8. 2. 2005 do 31. 5. 2009 mu bylo uloženo zaplatit 29 275 Kč.

V ústavní stížnosti, jež směřuje proti tomuto rozhodnutí (soudu prvního stupně), stěžovatel namítá, že s ohledem na nezbytně nutné náklady, potřebné k zajištění vlastní obživy, není schopen výživné v soudem stanovené výši platit. Dodává též, že proti rozhodnutí soudu podal odvolání ke krajskému soudu, avšak podle jeho zjištění jej prý "tam soudkyně neposlala".

Z předložených listin a následného šetření Ústavní soud zjistil, že proti nyní stížností napadenému rozhodnutí okresního soudu podal stěžovatel vskutku dne 15. 6. 2009 odvolání, které bylo 2. 9. 2009 postoupeno Krajskému soudu v Brně - pobočce ve Zlíně, kde je vedeno pod sp. zn. ; o odvolání stěžovatele dosud rozhodnuto nebylo (http://infosoud.justice.cz).

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "].

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. téhož předpisu).

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, však v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu není samozřejmě splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které by bylo (posléze) vedeno na základě případného zrušujícího rozhodnutí o opravném prostředku. Tím, že proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo podáno odvolání, je tak nastolen stav, v níž má stěžovatel k dispozici právní prostředky k ochraně svých práv, jež dosud probíhající řízení skýtá.

Z vyloženého principu subsidiarity ústavní stížnosti tedy plyne, že ústavní stížnost lze (coby přípustnou) projednat až teprve tehdy, když tyto opravné prostředky byly vyčerpány, a naopak, do tohoto okamžiku, je proto nutné ústavní stížnost považovat za nepřípustnou.

Za těchto okolností Ústavní soud nevyvozoval žádné důsledky z nedostatku povinného zastoupení stěžovatele, neboť ani odstranění tohoto procesního nedostatku by se dovozených závěrů nemohlo objektivně jakkoliv dotknout.

Současně se též stěžovateli připomíná, že Ústavnímu soudu nepřísluší "zaujímat" k napadenému rozhodnutí jakékoliv stanovisko a poskytovat ani jím požadovanou "radu" k vyřešení osobních poměrů tímto rozhodnutím založených.

Jako ústavní stížnost ve smyslu nepřípustnou ji Ústavní soud soudcem zpravodajem podle téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2009

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj