Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2286/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. B., proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 5. 2009 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 28. 8. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím nichž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozsudku obecného soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl okresní soud žalobu stěžovatele, jíž se domáhal zaplacení náhrady škody, která mu vznikla porušením právní povinnosti ze strany vedlejší účastnice. Stěžovatel má z rozvedeného manželství syna D., s nímž mu bývalá manželka zabránila v oprávněném styku tím, že odjeli společně na dovolenou. Stěžovatel tak vážil cestu z Prahy do Přerova pro syna zcela zbytečně a proto se domáhal před obecným soudem náhrady způsobené škody, spočívající v nákladech na tuto cestu. Okresní soud v Přerově však ve svém ústavní stížností napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že stěžovatel byl předem obeznámen s tím, že žalovaná bude se synem na dovolené a proto nelze dohledat příčinnou souvislost mezi anabází stěžovatele a vzniklou škodou. Stěžovatel je toho názoru, že v proběhlém soudním řízení došlo k zásahu do jeho základních práv garantovaných y, č. l. 6 Úmluvy o ochraně práv a základních svobod, jakož i práv garantovaných y.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.

Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že se obecný soud návrhem stěžovatele řádně zabýval, provedl podstatné dokazování a následně dospěl k odlišnému právnímu názoru, než je názor stěžovatele. Dle náhledu Ústavního soudu je odůvodnění rozhodnutí řádné a v něm užitá právní argumentace zcela přiléhavá, přičemž v rovině jednoduchého práva lze na ni zcela odkázat. I přesto, že okresní soud v závěru svého rozsudku připustil vznik odpovědnosti žalované za jinou škodu, je zřejmě nanejvýš vhodné v souvislosti s tímto případem apelovat na oba rodiče, aby v maximální možné míře ctili rozhodnutí či dohodu o styku s dítětem přirozenou cestou, tj. bez zásahu státu, neboť jeho instrumentarium je v tomto směru značně omezeno a nemusí vždy přispívat k utváření dobrých "rodinných" vztahů, jež jsou z pohledu dítěte vždy zásadní.

Z výše uvedených důvodů považuje Ústavní soud závěry, k nimž dospěl obecný soud, za zcela ústavně konformní a proto předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomností účastníků dle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu