Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2272/09

Ústavní soud rozhodl dne 22. září 2009 v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Mgr. Z. T., Ph.D., zastoupeného Mgr. Vlastimilem Šiplem, advokátem, se sídlem Moravské náměstí 15, 602 00 Brno, proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 1. 12. 2008 č. j. -543, rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 17. 6. 2009 č. j. -662 a usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 16. 6. 2009 č. j. -658, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho základních práv garantovaných v , , a 2, , , , a d, v a v y (dále jen " "), v Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, v Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v a Úmluvy o právech dítěte.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 17. 6. 2009 č. j. -662 byl změněn výrok I. rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 1. 12. 2008 č. j. -543 tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou dcerou v době trvání manželství, stejně jako v době po rozvodu manželství vždy v sobotu každého sudého týdne od 9.30 hod. do 17.30 hod. Tímto rozsudkem byly dále potvrzeny výroky II. a III. rozsudku okresního soudu, které upravují bližší podrobnosti vydání, převzetí a odevzdání nezletilé a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a to včetně znalečného přiznaného usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 16. 6. 2009 č. j. -658 soudní znalkyni v souvislosti s doplněním znaleckého posudku výslechem.

Stěžovatel je toho názoru, že obecné soudy nedostatečně zjistily skutkový stav věci, když na základě "nesprávných" znaleckých posudků stanovily styk s nezletilou v nepřiměřeně malém rozsahu a své rozhodnutí řádně neodůvodnily. Další argumentace stěžovatele pak směřuje do výroku o náhradě nákladů řízení, kdy stěžovatel tvrdí, že soudy nezohlednily to, že znalecké posudky byly vypracovány na návrh matky nezletilé, jejich obsah je nekvalitní, neobjektivní a přesahuje kvalifikaci znalce, jejich vypracování trvalo déle, než bylo soudem uloženo. Výrok o náhradě nákladů řízení pak v neposlední řadě neakcentuje skutečnost, že stěžovateli bylo převážně vyhověno, tedy že obecné soudy neaplikovaly ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a neuložily matce nezletilé povinnost k náhradě nákladů řízení podle výsledku sporu. Stěžovatel pak předkládá obsáhlou argumentaci, která z převážné části směřuje proti hodnocení jeho osoby ve znaleckých posudcích.

Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ). Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy svévolně neaplikovaly podústavní právo (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004,

sp. zn.

, Sb. n. u., sv. 33, str. 371, 374-375).

Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími a s argumenty obsaženými v ústavní stížnosti (které jsou zcela totožné, jako argumenty jím přednesené v řízení před obecnými soudy!) konstatuje, že obecné soudy dospěly k závěru, který lze ústavně aprobovat. V rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud nenašel pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatele, ale naopak zvláště rozhodnutí krajského soudu je velice pečlivě vyargumentováno a přesvědčivě odpovídá na všechny námitky stěžovatele. Obecné soudy ústavně přijatelně, na základě provedeného dokazování, zjistily skutkový stav, na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu, když upravily styk stěžovatele s nezletilou v rozsahu shora uvedeném. Ke stejnému závěru pak Ústavní soud dospěl i ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení [nadto je nutno dodat, že argumentace stěžovatele, týkající se aplikace ust. je nepřípadná, když stěžovatel vnitřně rozporně tvrdí, že měl převážný úspěch ve věci (4/5, str. 4 ústavní stížnosti), a poté vyslovuje názor, že styk s nezletilou byl upraven ve zcela nedostatečném rozsahu a došlo tak k flagrantnímu porušení jeho rodičovských práv].

Ústavní stížnost je procesní prostředek, jehož účelem je jen ochrana základních práv ( písm. d) y a ), a protože Ústavní soud porušení základních práv stěžovatele neshledal, bylo třeba podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. září 2009

Jiří Nykodým

předseda senátu