Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1801/07

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. P., Ph.D., zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem v Praze 2, Sokolská 60, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2007 č. j. -143 a proti výroku III a IV rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 10. 2006 č. j. -73, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 11. 7. 2007 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 27. 4. 2007 č. j. -143, jakož i jemu předcházejícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 19. 10. 2006 č. j. -73, a to pouze ve výroku III a IV, s tím, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní práva zakotvená v , a 2 d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Výše zmíněným rozsudkem obvodního soudu (pro uznání) bylo v řízení o žalobě M. Proška na zaplacení částky 2 421 263 Kč, podané proti stěžovateli, zrušeno usnesení téhož soudu ze dne 9. 8. 2006 č. j. -69 v části, ve které byla žalobci uložena povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 x 1 000 Kč (výrok I), a dále bylo rozhodnuto, že se žalobci vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok II), že stěžovatel jako žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 421 263 Kč (výrok III) a že stěžovatel je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 96 570 Kč (výrok IV). Výše označeným usnesením městského soudu pak bylo stěžovatelovo odvolání proti citovanému rozsudku obvodního soudu odmítnuto pro opožděnost podle (dále jen " ").

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh, jenž není přípustný.

Dle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Jak Ústavní soud ze sdělení městského soudu ze dne 8. 8. 2008 zjistil, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená soudní rozhodnutí (také) žalobou pro zmatečnost, a to s obdobnými námitkami jako v nyní souzené ústavní stížnosti. Na základě této informace si Ústavní soud vyžádal spis téhož soudu sp. zn. , z něhož vyplynulo, že řízení o žalobě pro zmatečnost dosud probíhá - městský soud usnesením ze dne 29. 6. 2007 č. j. -11 tuto žalobu pro nedůvodnost zamítl, proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, avšak Vrchní soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením ze dne 19. 3. 2008 č. j. -37 toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním ze dne 26. 6. 2008, o němž do dnešního dne nebylo ze strany Nejvyššího soudu rozhodnuto. Přípustnost podaného dovolání stěžovatel opřel o ustanovení , odst. 3 (míněn patrně "odst. 2") ve spojení s

Stěžovateli tak byla k dispozici žaloba pro zmatečnost jako procesní prostředek, jehož prostřednictvím, a to ještě před podáním ústavní stížnosti, mohl a ve smyslu měl povinnost chránit svá práva (viz ). Stěžovatel sice daný mimořádný opravný prostředek uplatnil, nelze však dospět k závěru, že bezvýsledně, neboť o něm nebylo "s konečnou platností" rozhodnuto - soudní řízení (nyní ve fázi před dovolacím soudem) dosud probíhá. Stěžovatel by v této souvislosti však mohl argumentovat, že ústavní stížnost je přípustná, neboť již všechny opravné prostředky vyčerpal, a to včetně žaloby pro zmatečnost; zbývá-li v řízení o této žalobě dovolání, jde o procesní prostředek, který může příslušný orgán odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( a contrario).

Obdobnou situací - rozdíl spočívá v tom, že dovolání je zde mimořádným opravným prostředkem v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost, která je sama mimořádným opravným prostředkem ve smyslu - se však již Ústavní soud opakovaně zabýval a dospěl k následujícím závěrům. Při interpretaci ustanovení třeba vycházet z toho, že ústavní stížnost podle písm. d) y představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Jak k tomu konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. 6. 2000

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, č. 111), ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice; Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanizmus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení .

U mimořádného opravného prostředku, který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, není v době jeho podání zřejmé, zda je či není přípustný, a tedy zda se skutečně jedná o procesní prostředek ochrany práv stěžovatele. Vzhledem k této okolnosti zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový mimořádný opravný prostředek před podáním ústavní stížnosti uplatnil. Na straně druhé lze takový mimořádný prostředek uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán, jenž o něm rozhoduje, jej odmítne z důvodů závisejících na jeho uvážení, má stěžovatel otevřenu lhůtu pro podání ústavní stížnosti ( ). Podmínkou je (tedy) pouze to, aby jej účastník řízení uplatnil řádně a včas, a tedy aby nedošlo k jeho odmítnutí z jiného důvodu. Jestliže stěžovatel podá ústavní stížnost souběžně s mimořádným prostředkem dle , a tedy před obecnými soudy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod, není důvod pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval, není ani důvod pro to, aby vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhoduje, neboť stěžovatel není nucen podávat ústavní stížnost, jestliže tak může učinit až po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku ( ).

Vzhledem k tomu, že výše uvedené závěry lze plně vztáhnout i na nyní posuzovanou situaci, kdy dovolání je "jen" mimořádným opravným prostředkem v rámci řízení o jiném mimořádném opravném prostředku, Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. září 2009

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu