Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2287/09

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti společnosti CAT PRAHA s. r. o., IČ 256 44 246, se sídlem Fáblovka 404, Staré Hradiště, Pardubice, zastoupené Mgr. Pavlou Šilerovou, advokátkou se sídlem Žerotínova 1171/37, Praha 3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009 č. j. -124, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 9. 2009, která splňuje formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu. Tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na rovné postavení účastníků v soudním řízení dle y a d (dále jen ""), a právo na spravedlivý proces dle y i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatelka vyvozuje z odůvodnění napadeného usnesení, že se Nejvyšší soud ztotožnil s názory soudů prvního i druhého stupně a neshledal otázku zásadního právního významu v tom, že rozhodnutí bylo vydáno navzdory překážce zahájeného řízení (dle stěžovatelky v době podání návrhu na nařízení exekuce probíhalo mezi týmiž účastníky jiné exekuční řízení u Okresního soudu v Karlových Varech). Dle stěžovatelky je soud povinen zkoumat podmínky řízení, mezi které patří i překážka zahájeného řízení, přičemž stěžovatelka jako účastnice řízení nebyla vyzvána, aby v tomto směru doplnila či doložila svá tvrzení, a nadto si mohl soud sám ověřit, zda již bylo ve stejné věci zahájeno řízení u Okresního soudu v Karlových Varech. Nejvyšší soud tak svým rozhodnutím potvrdil soudy nižších stupňů vytvořené nerovné postavení účastníků, neboť připustil, aby soudy postupovaly v rozporu s kogentními ustanoveními .

Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného usnesení bylo zjištěno, že usnesením ze dne 20. 2. 2008 č. j. -77 Městský soud v Praze potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského ze dne 24. 5. 2007 č. j. 15 Ex 62/2007-30, jímž byla nařízena veřejná držba nemovitostí povinné (dále též "stěžovatelka") ve věci exekuce nařízené usnesením Obvodního soudu Pro Prahu 4 ze dne 17. 1. 2007 č. j. -7. Stěžovatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání podle ustanovení věty první a odmítl jako nepřípustné. Dospěl k závěru, že proti rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora o nařízení veřejné dražby nemovitostí není dovolání ze zákona přípustné a jeho přípustnost nelze opřít ani o ustanovení , neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé. V tomto směru odkázal na svou judikaturu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , y). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy pátéy, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (y ČR). Porušení ustanovení uvedené hlavyy Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.

Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud Nejvyšší soud dovolání odmítne, je Ústavní soud oprávněn přezkoumat pouze to, zda dovolací soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení, tj. zda bylo dodrženo právo dovolatele, aby bylo jeho dovolání stanoveným postupem projednáno.

Jak bylo zjištěno z obsahu napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud posoudil přípustnost podaného dovolání v souladu s příslušnými ustanoveními a v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, proč je neshledal přípustným. Ústavní soud nemůže stěžovatelce přisvědčit v tom, že Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem soudů nižších stupňů a v dovolání nastolené otázce neshledal zásadní právní význam. Nic takového z odůvodnění jeho rozhodnutí nevyplývá. Nejvyšší soud, aniž by se vůbec zabýval dovolacími námitkami, výslovně a s odkazem na vlastní judikaturu konstatoval, že dovolání proti rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora o nařízení veřejné dražby nemovitostí, není přípustné podle žádného ustanovení a nelze je opřít ani o ustanovení , neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Výše uvedený závěr dovolacího soudu nevybočuje z mezí zákona, je z ústavního hlediska plně akceptovatelný a jeho odůvodnění je ústavně konformní a srozumitelné. Ústavní soud tedy nezjistil, že by napadeným rozhodnutím bylo porušeno jakékoli ústavní právo stěžovatelky.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2009

Stanislav Balík

předseda senátu