Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2330/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma v právní věci stěžovatele Ing. P. Z., zastoupeného Mgr. Janem Mikulkou, advokátem se sídlem v Humpolci, Vosmíkova 538, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2009 č. j. -121, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 9. 2009, která a i v ostatním splňovala všechny náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí vydaného v rámci probíhajícího opatrovnického řízení, týkajícího se péče o nezletilé děti A. a V. Z. (dále jen "nezletilí"). Tvrdil, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v , 37 odst. 3 a 38 odst. 2 d (dále jen " ").

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel vyjádřil své přesvědčení, že jak prvostupňový, tak odvolací soud pochybil, když mu jako otci nezletilých neumožnil vyjádřit se před soudem s tím, že rozhodl pouze na základě nejednoznačných argumentů matky nezletilých a tyto označil za jednoznačný důkaz toho, že je potřeba poměry rodičů k nezletilým dětem upravit předběžným opatřením. Dle názoru stěžovatele tak soudy zamezily možnosti stěžovatele prokázat, že skutečnosti se mají jinak, a že tak otec přišel o do té doby zcela vyrovnanou příležitost se o nezletilé starat stejnou měrou jako matka. Uvedl, že důkazy, které stěžovatel předložil, nebyly vůbec vzaty na zřetel. Zdůraznil, že Městský soud v Praze rozhodl bez nařízení jednání, byť zákon tuto možnost předjímá.

Jak Ústavní soud zjistil, napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 3 2009 č. j. -82, kterým soud k návrhu matky nařídil předběžné opatření ve věci o úpravu poměrů na dobu před a po rozvodu, jímž nezletilé svěřil do právní moci konečného rozhodnutí do péče matce a otci uložil přispívat na jejich výživu uvedenou částkou. Odvolací soud dospěl k závěru, že návrh matky na vydání předběžného opatření obsahoval vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, a proto soud prvého stupně nepochybil, když shledal podmínky pro nařízení předběžného opatření podle Soud vycházel z obsahu spisu, z něhož zjistil, že každý z rodičů žádá o svěření nezletilých dětí do své péče, situace v rodině je napjatá, dochází ke konfliktům mezi rodiči před nezletilými dětmi a opatrovník nezletilých navrhoval svěřit děti předběžným opatřením do péče matky a otci stanovit široký styk s tím, že není v zájmu dětí, aby byly rozděleny. Odvolací soud zvažoval námitky stěžovatele a uzavřel, že již samotný obsah jeho odvolání konfliktní vztah mezi rodiči dokládá, přičemž jeho námitky, že vztahy mezi rodiči nemají vliv na nezletilé děti, označil za nepřípadné. Uzavřel, že matka i otec jsou schopni se o nezletilé postarat. Současně však dodal, že situace nezletilých daná jejich věkem a zdravotním stavem vyžaduje péči matky.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.

Ve shodě se svou ustálenou judikaturou Ústavní soud i v souvislosti s posuzovanou věcí zdůrazňuje, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž současně nelze případnou zjištěnou protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především využitím procesních prostředků daných právním systémem České republiky. Ústavní soud tak v civilním řízení (ale nejen v něm) zpravidla posuzuje jeho soulad se zásadami spravedlivého procesu ve smyslu y, jehož se dovolává i stěžovatel, v jeho celku, tj. v zásadě až po pravomocném skončení řízení. Jen výjimečně je předmětem přezkumné činnosti Ústavního soudu spravedlnost procesu směřujícího k vydání dílčího rozhodnutí obecných soudů, jež pravomocnému skončení řízení předcházejí, to však za podmínky, že současně je tímto rozhodnutím přímo a neodčinitelně zasahováno i do jiných ústavně chráněných základních práv nebo svobod.

V posuzované ústavní stížnosti směřují námitky stěžovatele proti rozhodnutí o předběžném opatření. Od této skutečnosti se pak odvíjí i další posuzování věci Ústavním soudem, přičemž obvykle podstatou takového přezkumu může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, spočívající nikoliv v posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření, to je zásadně věcí obecných soudů, jak vyjadřuje Ústavní soud ve své ustálené judikatuře [srov. např. nález

sp. zn.

Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 16, nález č. 158, str. 171], ale z pohledu toho, zda konkrétní rozhodnutí o nařízení předběžného opatření mělo zákonný podklad, zda bylo vydáno příslušným orgánem a zda není projevem svévole.

V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, aniž by vybočil z rámce standardních názorů, že v řízení byly okolnosti svědčící o potřebě zatímní úpravy poměrů účastníků prokázány. Z obsahu napadeného rozhodnutí je dle Ústavního soudu patrné, že odvolací soud zvážil podmínky pro vydání předběžného opatření. Ústavní soud připomíná, že k jinému hodnocení "potřeby zatímní úpravy poměrů" není Ústavní soud povolán, a to ani v případě, kdyby měl za to, že je k dispozici posouzení této "potřeby" přiléhavější. Ústavní soud se v projednávané věci mohl soustředit toliko k úsudku, zda nedošlo ze strany obecných soudů při hodnocení návrhu na vydání předběžného opatření ke zjevnému, resp. extrémnímu vybočení ze zákonných zásad, takové pochybení však v rozhodnutí odvolacího soudu Ústavní soud neshledal.

Odvolací soud dostál i požadavku náležitého odůvodnění rozhodnutí v rozsahu požadavků zakotvených v , jestliže dostatečně konkrétně uvedl, o jaké skutečnosti se ve svých závěrech opíral. Námitce stěžovatele, že se odvolací soud jeho námitkami dostatečně nezabýval, přisvědčit nelze. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že zjištění, která soud potřeboval k rozhodnutí, vyplývala ze spisového materiálu. Soud pak neporušil stěžovatelova práva, pokud nenařídil jednání ve smyslu ustanovení Stěžovatel své stanovisko podrobně vyjádřil v odvolání, a nebyl tedy zkrácen v právu vyjádřit se k otázce, kterou se odvolací soud zabýval.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2009

Stanislav Balík

předseda senátu